Poslední větou z profilu by mohlo klidně začít i krátké pojednání zdůvodňující zařazení Pravdivých lží mezi smetánku. Neznalý by přitom možná nepochopil, že jedna z posledních velkých Arnieho rolích nehledala skutečného tyranosaura v boji s terorismem, ale spíš úsměvný obrázek akčního hrdiny, který tu víc jak deset let řádil, ale teď musí odejít.

Cameronova pompézní jízda skutečně uvozuje dobu, kdy si z kafemlejnků na padouchy děláme spíš srandu, než že bychom věřili v jejich sílu změnit Vietnam či Afghánistán. Natož schopnost zastavit šmejda z vesmíru a muslimské násilníky. Arnie sice vystřihuje nevídané kousky, střílí obouruč, zabíjí skalpely a stíhačkou zmasakruje celý mrakodrap, ale to díky Cameronově šanci jít v akci takzvaně over-the-top. Čímž se v Pravdivých lžích jak známo nemyslí monumentální náplavy digitálních efektů, ale mlácení dobrmanů a honička motorky s koněm. Zvolený přístup umožňoval utahovat si ze žánru dokonalým naplněním jeho požadavků, takže Cameron vpaluje do rohovek jednu skvělou akční scénu za druhou, mezitím co nechá promlouvat jednookého šéfa i záporačku (ideální ženu vamp), anebo pozoruhodným způsobem rozetne manželskou krizi.

Pozorný člověk se obohatí o spoustu existenciálních pravd („Kids - 10 seconds of joy, 30 years of misery“; „Men want this car for only one reason: pussy.“) a stejně tak i o nekřesťanskou porci bránici ničících momentů, které čítají jednorázové frky, Arnoldovu bohorovnost při ukazování pozvánek nebo prostý kontrast mezi domácí puťkou a vzrušujícím světem agentů. Nekompromisních zabijáků a správných mužů, kteří upalují gaunery pomocí cisterny s benzínem.

Když James Cameron atakuje rekordní rozpočty, stojí to zkrátka za to. Ať už mohutnou akci prosypává srandičkami nebo postapokalyptickým filozofováním. V Pravdivých lžích trůní všechno na pravém místě, a i proto je lze považovat za mnohem vydařenější rozlučku s érou Ramba a spol. než McTiernanova Posledníha akčního hrdinu. Navíc Evropa konečně poznala, že i americký remake může jejich „chytré hlavy“ zválcovat.