Pravdivá romance je dílo, pod kterým jsou podepsáni rovnou dva mistři svých oborů, ale i přesto v jejich filmografii většinou nebývá jmenována na prvním místě. Tony Scott ve třiadevadesátém ještě nezkoušel, co s lidským organismem udělá jeho epileptická kamera a Quentin Tarantino si pověst úchyla z videopůjčovny ještě vybudovat nestačil (Pulp Fiction přišlo až o rok později).

Sledovat spolupráci téhle dvojice je ale jednoznačně radost. Scott krotí Tarantinovy scénáristické šílenosti a dělá z nich v rámci možností normální film. Normální film plný krve, násilí, smrtelně vtipných dialogů a křehké lásky. Christian Slater a Patricia Arquette od Pravdivé romance neměli lepší roli a u svých postav se vybičovali k životnímu hereckému výkonu. Krom toho snad každý, kdo se ve filmu objeví, má hvězdu na chodníku slávy.

Pravdivá romance je film, který v polovině devadesátých let přišel s něčím novým a odvážným. Zdánlivě obyčejná romantická podívaná, kterou se ale tvůrci nebáli řádně opepřit o desítky originálních režijních a scénáristických nápadů, nezapomenutelných scén a bourání zavedených klišé. Scott teď točí vizuální úlety, které často příběhově hodně váznou, a Tarantino si užívá postavení živé legendy a dělá si v podstatě co chce. Před třinácti lety se ale společně doplazili k obdivuhodnému výkonu a natočili film, který jednu část publika dojme k slzám, další donutí řvát smíchy a jinou maximálním způsobem znechutí.

Atmosféra Pravdivé romance je naprosto specifická a osobitá a pokud během první půlhodiny film znechuceně nevypnete, připravte se na podívanou, která se i přes stovky vystřílených nábojů, kila kokainu a litry krve přece jenom řadí do žánru romance. A pokud si myslíte, že člověka nemůže dojmout film, ve kterém se lidské nohy probodávají vývrtkou na víno, Pravdivá romance vás přesvědčí, že se mýlíte. Strašně moc.