Pojďme se na chvíli zasnít. Než tak však učiníme, měl bych prosbu namířenou na všechny z vás, kteří (v jistých kruzích kultovní) sci-fi Pozemšťan doposud neviděli. Nechoďte na CSFD, nepouštějte si trailer a ke čtení dalších odstavců čerstvého V.I.M. se vraťte až poté, co podnětný hodinu a půl dlouhý snímek doženete. V textu totiž budu nucený střídmě spoilerovat a byť vám rozhodně nevykecám kompletní děj, v ideálním světě se stejně jako já dočkáte příjemného překvapení bez toho, aniž byste cokoliv tušili. Hotovo?

Univerzitní profesor John Oldman se stěhuje a mění pracoviště. Pět nejbližších kolegů a asistentku pozve do své vyklizené detašované chatky, zatopí v krbu a jako správný člověk nabídne přátelům lahodnou patnáctiletou skotskou whisky Johnnie Walker Green Label. Hezký večer kalí pouze smutek přítomných, s nimiž se po deseti letech bez zjevného důvodu loučí sympaťák, kterého si oblíbili. Netrvá dlouho a Oldman je zasypaný otázkami na kvapný exit, na něž zprvu nemá uspokojivou odpověď. Oheň praská, whisky ubývá a odcházející profesor se po naléhání rozhodne, že zvídavým kolegům řekne neuvěřitelnou pravdu.

Šokovaným přítomným John sdělí, že je minimálně 14 000 let starý Kromaňonec, který z nějakého důvodu nestárne. Tím pádem před nimi sedí primát, jenž proplouvá dějinami a každých 10 let se stěhuje, protože lidem kolem právě po této době začne být podezřelé, že mu jaksi nepřibývají vrásky. Jelikož v místnosti sedí vystudovaný biolog, psycholog, archeolog a další, nikdo mu samozřejmě nevěří. To však neznamená, že by kolegové posilnění alkoholem odmítli hrát uchvacující hru.

Nesmrtelnému všudybylovi jsou pokládány dotazy, které by napadly každého z nás. A nutno dodat, že na první dobrou není Oldman zrovna přesvědčivý. Mnoho z nás si jistě oblíbilo nějakou historickou epochu, o které ví o 99 % více než zbytek kolem něj. A pokud před vámi sedí člověk, jenž tvrdí, že díky svému kočovnému způsobu života zažil skoro vše, není nic jednoduššího než se ho zeptat, co měl 6. července 1415 na snídani Jan Hus v Kostnici.

Oldman vám sice řekne, že tam byl, ale na vaší konkrétní otázku samozřejmě nemá jasnou neprůstřelnou odpověď. Jak by si také mohl pamatovat podobné detaily, když většina z nás neví, co snídala před týdnem. Místo toho vám však řekne, že středověký kazatel Honza byl tvrdohlavý sympaťák, kterého se marně snažil naučit šachy, přičemž právě on byl tím, kdo perskou hru přitáhnul do Evropy. Nechci vás ochudit o podobná překvapení, takže dávám k dobru fiktivní (nicméně výstižný) příklad.

Ve filmu rozhodně nezazní nic, co by vás donutilo překopat váš vztah k dílu osvícence Immanuela Kanta a dalších. Pořád tu mluvíme o svižné konverzačce pro každého a dovedu si představit, že pokud patříte do vzdělanějšího percentilu obyvatelstva, mnoho dialogů a prezentovaných myšlenek vás bude tahat za uši. Zvlášť když dojde na dotazy silně věřící dvojnice Helen Mirren a ateista Oldman po jistém váhaní hodí do placu ohromující, pohoršlivou a prvoplánově šokující informaci.

Scenárista a spisovatel Jerome Bixby se za svého života nedočkal velké slávy (sice napsal několik epizod Star Treku a The Twilight Zone, ale jeho jméno vážně nikdo nezná), nicméně Pozemšťan je prostě nápad za milion. Největší síla scénáře netkví v odpovědích, nýbrž otázkách. Fascinující rozhovor chytrých lidí vás vyloženě nabádá k tomu, abyste si sami pro sebe zamumlali vlastní otázku, kdybyste Johna zpovídali. Až do samotného závěru jste navíc nuceni pochybovat, jestli opravdu sledujete pravěkého muže, nebo jenom poťouchlého a znuděného samotáře, co si chce vystřelit z hrdých profesorů.

Když už jsme u těch otázek... Jistě se teď ptáte, proč se vděčná látka nedočkala širší obliby a vy o ní právě dost možná slyšíte poprvé. Faktem je, že Pozemšťan je spíše než film divadelní hra (ta koneckonců pár let po premiéře opravdu vznikla) a ultralevný snímek za 200 000 babek si snad ani nezaslouží označení televizní. Více než cokoliv jiného je amatérský, přičemž přísnější měřítka snesou snad jenom herecké výkony většiny zúčastněných. Především charismatický David Lee Smith je ve své roli naštěstí dostatečně přesvědčivý.

Co se kamery, hudby, neexistující výpravy a střihu týče… No, vážně nečekejte nic světoborného. Nic to však nemění na tom, že film z fleku doporučím úplně každému a pevně doufám, že to není jenom kvůli mojí oblibě podobných chytrých konverzaček z ranku Expresu na západ nebo zapadlého sci-fi klenotu Coherence. Na samotný závěr tak pouze přidávám varování, abyste si odpustili nepovedený a naprosto zbytečný sequel z roku 2017.