Nedávné 25. výročí od premiéry mi poskytuje výborný důvod, jak do rubriky VIM zařadit nejlepší bondovku. Už slyším ty nářky – nejlepší bondovka je přece Goldfinger/Srdečné pozdravy z Ruska/Zlaté oko/Skyfall, no prostě cokoliv jiného, ale nikdy to nebude Povolení zabíjet. A já zajdu ještě dál a napíšu, že to není jen nejlepší bondovka, ale taktéž jeden z nejlepších akčních filmů všech dob.

Taková silácká prohlášení budu muset řádně podložit. Začněme výlučným postavením v rámci série. Nejedná se o klasický špionážní akčňák, na jaký byli fanoušci zvyklí. Chybí tradiční propriety jako technické hračičky, KGB, záporák se světovládnými choutkami a sličné děvy padající dvojité nule do postele. Především však chybí světácký Bond, který s šarmantním úsměvem zachraňuje svět, zatímco jeho pečlivě uvázaný uzel na kravatě se nepohne ani o milimetr.

Povolení zabíjet je ze všech bondovek nejosobnější a nejsyrovější. V prvé řadě je nebývale krvavým akčním thrillerem, v němž se umírá rozličnými drastickými způsoby. Dalton poprvé a naposled ukázal v plné kráse temnou stránku Bondova charakteru – agresivita, vztek a fanatismus, s jakým plní mise.  Předešlé filmy se jim vyhýbaly nebo ji jen lehce nakously, pouze Craigovky to teď dohání. Bond v Daltonově podání je chladnokrevný násilník, který pase po ukojení své touhy po pomstě, zanechává za sebou desítky mrtvol a rozehrává sofistikovanou hru na kočku a na myš se sadistickým drogovým bossem Sanchezem, kterého tu Robert Davi vystřihl se vší parádou.

Daltonův Bond nebyl Conneryovský svůdník ani Mooreovský superman. Byl mnohem více z masa a kostí a především z krve, než kterýkoliv jiný akční hrdina té doby. Když leží po spektakulární závěrečné honičce s cisternami špinavý v rozervaném obleku a tratolišti krve, začínáte mít o Bonda poprvé v životě strach.

Povolení zabíjet tímto způsobem dekonstruovalo akční žánr a ukázalo hrdinu z divácky tehdy neatraktivní perspektivy jako rozervaného nešťastníka, jehož život se skládá jen ze spirály násilí a bolesti. Všichni si dnes myslíme, že první „filozofující“ hrdina byl Bourne, ale chyba lávky – byl to Bond, jen na to nebylo publikum připravené. Právě proto můžeme s určitostí tvrdit, že Povolení zabíjet bude pro mnohé překvapením, zvláště proto, jak dokázalo nezestárnout jako mnohé jiné bondovky (včetně Brosnanovek). Což je na čtvrt století starý akčňák úžasné vysvědčení.