Ano, ta blyštící se vlákna jsou pubické ochlupení. Patří kosmonautce Valentině Tereškovové a nebo někomu, kdo je jí hodně podobný. Božská Valentina do Lubošovy představivosti vyryla brázdu hloubky Grand Canyonu a on od té doby neví, jak k ženám vlastně přistupovat. A tato neschopnost se s ním potáhne až do konce jeho mrzkého života. Ostatně konec příjde hned na začátku - film Postel začíná Lubošovou smrtí (Postel vznikla před Americkou krásou, takže žádný plagiát) a v okamžiku posledního výdechu nám začne vyprávět o tom, kdo a co byl. Jak už víte z profilu filmu, byl to naprostý Mr. Nobody. Ale myslel to s každým dobře. To zase jo.

Postel patří do skupiny filmů, které jsou natolik nezařaditelné, že své místo najdou jen ve speciální kategorii podivností, kterou dále okupují záležitosti jako Krvavý román nebo Vaterland - Lovecký deník. Což některé vyděsí, protože zejména Jařabův snímek o lovu na kostrouny jednoznačně patří k blábolům (ve stylu "Nerozumíte tomu? Pak je to určitě podobenství.

Nudí vás to? Pak je to nepochybně umělecký záměr.") a já tak nějak rozumím, proč se kolega imf těmto filmům vyhýbá jako rohatý kříži. Reifova Postel je však jiná: sarkastická, atmosérická a s velkými koncepty typu feminismus zachází až s dětskou hravostí. Takže porozumí opravdu úplně každý. Bez váhání říkám, že je to natolik originální a zábavná záležitost, že nelze připodobnit k žádnému filmu, co u nás vznikl před ani po roce 1989. O jeho kvalitách by však mohlo svědčit minimálně to, že se jako jeden z mála filmů snímků české kinematografie dostal do oficiálního výběru MFF Cannes 1998.

Tehdy debutující Reif (od té doby žádný celovečerák nenatočil, což je vážně škoda) se mimo jiné projevil i jako pravý vizionář po stánce technické. Spolu se světoznámým kameramanem Igorem Lutherem film natočil na tehdy skoro nepoužívaný černobílý materiál formátu 2,35:1, díky čemuž je toto podobenství vybroušeným diamantem, jehož polovinu obrazů byste si rádi zastavili a dali na stěnu. Jak se dozvídáme na DVD s jedním z nejlepších přepisů, jakého se kdy u nás filmu dostalo, paličák Reif s ještě větším paličákem Lutherem moc nevycházel, hádali se o každém záběru. Ale snad díky tomuto tvůrčímu napětí, které oba šťastně ustáli, se dnes můžemě těšit z filmu, který tu na MZ jako jeden z mála z české produkce nemůžeme poslat do stoupy. Ručím za to svým pubickým ochlupením...