Rok se s rokem sešel a je zde další horor bratrského tandemu Kučerových – Tomáš „režíruje“, Honza „hraje“ a „píše“ scénář. Oběma jim to jde jako psovi pastva, zato PRko mají zvládnuté velmi dobře. Kdo v posledních dnech nenarazil na jedinou zprávu o filmu, v němž umře největší odběratelka říčanského lihovaru, toho času zpěvačka, Iveta Bartošová, ten asi nechodil na internety. Ovšem ruku na srdce, vážení, jak může dopadnout film, jehož tvůrci si musí zajišťovat promo právě takovým způsobem a za pomoci takové osoby? A ještě při tom lžou o tom, že distributoři kvůli jejich filmu přesouvají premiéry svých filmů.

Než jsem se vydal na bulvárem nejočekávanější český film léta, investoval jsem čas a elán na zhlédnutí Čepele smrti, režijního debutu Tomáše Kučery. Byl to zážitek nepopsatelně bolestivý a úmorný, zejména kvůli tomu, že to není film, ale spíše videocvičení několika nadšenců do slasherů. Ostatně, Hladova tehdejší recenze se snažila smířlivě sdělit (bez)nadějnému debutantovi, v čem tkví problém jeho díla, odkud vyvěrá absolutní nekoukatelnost. Teď jde o to, zda si tvůrci vzali nějakou z Hladových výtek k srdci a něco s tím udělali. Odpověď je zřejmá – nevzali a neudělali.

Nade všemi nehereckými výkony se tyčí zhruba pětiminutová exhibice Mira ŠmajdyNejdříve proberu klady, těch je minimum, takže to nezabere tolik času. Bratři si nejspíše pořídili stativ na kameru. Člověk by nevěřil, kolik dobra to v jejich případě udělá. Jestliže Čepel smrti vypadala, jakoby ji natočil Jason Bourne s padoucnicí na digitální foťák, pak Poslední výkřik vypadá jako poloprofesionální záznam z maturitního večírku – natočený na digitální foťák. Co se povedlo, jsou postsynchrony, bodnutí nožem už nezní, že jste rozstřelili brokovnicí meloun a ani hlasy nejsou o pár vteřin posunuté.

Zbytek filmu je však mizérie a festival amatérismu, který nemá v kinech co pohledávat. Kdyby s tím objížděli festivaly trash filmu a tvrdili, že to natočili po večerech ve volném čase, hráli jim v tom kamarádi a příbuzní a pár známějších tváří za sedmičku červeného a bonboniéru, neřeknu ani popel a pokývám uznale hlavou. Prostě proto, že to dělají evidentně pro zábavu a ne pro prachy. Ať se na mě ovšem bratři Kučerovi nezlobí, požadovat za tohle plné vstupné, to chce buď hodně kuráže, nebo nestoudnosti. A nejlépe obojí zároveň. Židé pro to mají krásné pojmenování – chucpe.

Na Posledním výkřiku je špatné úplně všechno, co vás napadne, počínaje scénářem, přes herce až po nevhodnou hudbu v děsuplných scénách – ne, Kánon v D-dur od Pachelbela vážně není vhodný podkres k nervydrásající scéně. Neodvážil jsem se od dialogů očekávat Dostojevského, ale za rozhovory typu „Jakej je ten novej polda?“ „Ten novej? No, mladej.“ by se styděly i autorky Ordinace v růžové zahradě, ačkoliv ji samy nazývají jako výplň vysílání mezi reklamami. Logika si taktéž dala volno a dodnes stopuje někde u Rozvadova. U většiny scén se vám neodbytně dere na mysl jedna scéna ze třetí Bláznivé střely. Obrovský plyšový krteček? Policejní ústředí v realitní kanceláři? Vražda poloviny obětí nedává smysl? Jako vážně?

Nade všemi nehereckými výkony se pak tyčí zhruba pětiminutová exhibice Mira Šmajdy, uměleckým pornojménem Max Jason Mai. Ze všeho nejvíc mi připomínal Tommyho Wisseaua, enfant terribla světového art filmu, a jen jsem nevěřícně koukal, co tam předvádí při pokusu o zapnutí televize, kdy si vystačí jen s monologem „No ty vole, no do prdele.“

Přehrajte si trailer Tomáš Kučera je zkrátka fanoušek, ale v žádném případě to není režisér. Talentu nepochytil a i takový Ed Wood by s ním vytřel podlahu. Protože i ten, přes nesporné nekvality, které jej učinily kultovním, začínal u levných produkcí na pozici scenáristy nebo asistenta režie a trochu tvůrčího umu pobral. Kučera nic takového neabsolvoval, je to samouk, fanoušek a neví, jak vést herce, tvořit napětí nebo jakkoliv jinak pracovat s vyprávěním. Film se opravdu nedá tvořit takhle na koleně, že někam postavím kameru a ono to nějak dopadne.

Poslední výkřik je tudíž zajímavý jen tím, že jej podobně jako třeba Bastardy 3 do kin distribuuje přímo režisér, respektive jím založený distributor - v tomto případě ne Magnusfilm, ale Kučerafilm. Probíhající digitalizace tuzemských kin bude nejspíše tento trend prohlubovat. Musíme jen doufat, že se v kinech budou objevovat mnohem lepší filmy začínajících tvůrců. Existují dokonce i amatéři, jejichž celovečeráky bych na plátně viděl mnohem raději (Ludovico Film), ale ti buď neznají správné lidi, nebo nemají tolik peněz a času. Snad se časem přece jenom dočkáme.

P.S.: Iveta Bartošová v roli první oběti hraje lépe (rozuměj uvěřitelněji) než většina osazenstva ve zbytku filmu. Tristní zjištění.