Málokterého oscarového kandidáta provází do český kin delší stín. Politikou obehnaná kapitola z učebnic ugandské historie by zřejmě velmi rychle zapadla mezi ostatní palčivé snímky, kdyby se v podobném časovém teritoriu nezjevil Zwickův Krvavý diamanat. A kdyby si Forest Whitaker neřekl tak hlasitě o zlatého plešouna. Samozřejmě.

Nemusíte se bát toho, že by se recenze zvrhla do nějakého srovnávání s Krvavým diamantem. Když pomineme společnou geografii, asi bychom jen těžko hledali dva nesourodější snímky. Poslední skotský král má tak šanci především u milovníků jednodušších forem a komplexnějších hereckých výkonů. Tady vás nečeká Leonardo DiCaprio s AK-47 a otevřenou náručí. Žádné výbuchy a opulentní činy - jen hromada slov a situací, které se zakusují do morku kostí. Na dvouhodinovou stopáž je to od britského dokumentaristy Kevina Macdonalda možná až příliš hutné sousto, ale pokud neutečete už po prvních dvaceti minutách, určitě nebudete z rozsvíceného sálu odcházet zklamaní. Stačí předem vědět, že Poslední skotský král nezkouší své publikum spasit nějakým hlubokomyslným poselstvím a nelíčí hlavní protagonisty v černobílých odstínech. Je to životopis vyprávěný s odstupem a pověstnou britskou jednoduchostí, která vyplývá i z pidirozpočtu.

V takových filmech se většinou můžete chytit jedině naléhavého tématu nebo hereckých výkonů. Vzhledem k tomu, že africké vůdce 70. let minulého století jste zřejmě neprobírali, musíte spoléhat na štěstí ve druhém oboru. A tady přichází ta "nečekaná" rána do zátylku. Pokud jste o Whitakerově božském výkonu nevěděli, může vás to šokovat, ale nebojte se... přes veškerý hype je tenhle černošský medvěd absolutně strhující. James McAvoy v hlavní roli se může stavět na hlavu, může o stovky procent překonávat svého pana Tumnuse z Narnie, ale většinou to stačí jen na dobrácké přicmrndávání. Kdykoliv se před kamerou objeví Forest, všechno ztuhne v napjatém očekávání. Herecký koncert na požádání - stačí přijít a začít pouštět děs a hrůzu.

A to Forest Whitaker umí. Jeho diktátor Idi Amin se k moci dostal skrze vojenský převrat a jakkoliv je dobrosrdečný a chce pro svůj lid jen to nejlepší, chybí mu základní morální mantinely. McAvoy se jako jeho doktor a asistent v jedné osobě (taky byste to brali, kdyby to znamenalo zmizet z bahna dobrovolnické nemocnice pro zmrzačené obyvatele místních vesnic) stává svědkem skandální přeměny. I když ne... to není přesné. Amin byl psychopat vždycky, to jen Dr. Garrigan postupně přichází o mladické iluze a začíná vnímat svět v těch správných barvách. A Amin mu tuhle lekci výrazně urychluje, když se ráno tváří jako váš nejlepší kámoš na světě a večer servíruje na stůl vepřové a mimoděk prohlásí, že ministr zdravotnictví ztratil hlavu (míněno doslova) a vy nastupujete na jeho místo.

Výrazová paleta Foresta Whitakera tyhle situace staví do úplně nového světla a dovolí vám vychutnat i zoufale předvídatelnou zápletku. U politického životopisu byste den po promítání nevěděli, kdo, kdy a kde. Byl by to pro vás prostě jen další z medailonků těch psychopatů v daleké a tajemné Africe. Díky Whitakerovi si však Idiho Amina budete pamatovat. Bude to váš dost možná první africký diktátor, kterého se budete bát a na kterého budete myslet ještě týden poté. A jediný zpětný pohled na jeho fotku vám v hlavě sepne tisíc vzpomínek. Takovou sílu může mít jeden herecký výkon v jinak poměrně matném filmu. Whitaker si Oscara zaslouží a zaslouží si i vaše peníze, které utratíte za vstupenku do kina.

Pochválit bych chtěl ale i režisér MacDonalda. Pod maskou dokumentárního retrostylu (Uganda 70. let se povedla) totiž na diváka dokáže beze zbytku přenést pocity hlavního hrdiny. I vy si nejdřív Foresta zamilujete, abyste pak byli dokonale vyvedeni z konceptu, když ukáže svoji temnou tvář a jeho rozpolcená osobnost začne likvidovat své okolí v zoufalé touze po nalezení vnitřního klidu. Pokud se ještě k tomu zamilujete do jedné z jeho mnoha manželek, jako to udělal hlavní hrdina, zřejmě byste se měli vlastnoručně pověsit na nejbližší strom. Ušetřili byste si ty neskutečné nervy, až vás bude Amin s usměvavým výrazem porcovat na kusy.

V závěru ale nebudu předstírat, že je Poslední skotský král něčím, bez čeho byste se neobešli. I když se zuby nehty snaží vyhnout lacinému mentorování, stejně nakonec zapadne do škatulky vzdělávacích filmům které vámi projdou a neublíží. Díky svému provedení u něj možná budou studenti historie méně trpět (vsadil bych si na to, že ho budou promítat v rámci mnoha semestrů), ale kolik z vás si dneska vzpomene na Hotel Rwanda? Ano, je to vynikající film o důležitých věcech, ale přesto ho máte v úplně jiné kategorii, než "klasiku" o které se bavíte s kamarády v hospodě. Možná je to špatně, ale Poslední skotský král tenhle trend rozhodně nezmění. Na dvě hodinky vás však zatáhne do světa, který je stejně hmatatelný jako poslední sobotní půllitr na pařbě s Pepou.