Adaptací Kazantzakisovy knihy udělal Scorsese zásadní tvůrčí rozhodnutí, které se vyplatilo - vymanil Ježíšův příběh z křesťanského vlastnictví a interpretačního sevření a vyostřil diskusi nad významem jeho příběhu. A najednou ta protivná, nesrozumitelná a nezřídka svatouškovská postava nově ožila mnohem přirozenějšími barvami, než když ji kolorovaly jen křesťanské pastelky. Nahlíženo z dnešního pohledu nejdou Scorsese, respektive Kazantzakis, ve svých interpretacích nijak zvlášť daleko. Ostatně mnozí dnešní teologové zacházejí ještě mnohem dál a nikdo je za to z kateder univerzit nevyhazuje. Oba jen uplatňují zdravou míru skepse a pochybnosti se jim stávají stavebními kameny obrazu Ježíše, který tu není jen pro některé (tj. křesťany), ale právě kvůli svému radikálnímu pochybování tak říkajíc „pro všechny.“

Ukazují Ježíše bez nálepek, garancí a chtělo by se říci i doporučeného data spotřeby (samozřejmě nejlépe před smrtí). Scorseseho civilní Ježíš se táže, tápe a nenalézá. Není to vševědoucí superhero, který přikazuje andělům i lidem. Netrousí velké pravdy. To co říká, je „prožité.“ Nejvíc potíží má především sám se sebou. Musí se bít o vlastní sebepochopení, zjišťovat co (a zda vůbec něco) je mu souzeno. A rozhodně si přeje, aby to nebyl úděl celibátníka a mučedníka pro nic za nic. V jejich vidění jakoby se člověk stával vždy o trochu víc člověkem právě pochybováním, a možná právě tehdy zahlédl i něco málo z božství. Ale kdo ví...

S tím souvisí i tázání: Byla jeho smrt na kříži nutná? Skončil by tam tak jako tak? Nebo ty byla jen shoda náhod? Boží sadismus?

Scorseseho Poslední pokušení Krista má sice pár háčků pro fajnšmekry a „zkušené písmáky“ (určitá obeznámenost se základními biblickými texty / postavami a dějinami rané církve je bezesporu výhodou), ale jinak to není nijak zvlášť složitý film. Na pochopení základní roviny příběhu nemusíte trávit několik let v církevní nedělní škole ani týdny porovnáváním textů ze synoptických evangelií. Stačí mít pár životních zkušeností a dějové linie s „podrazákem“ Jidášem a Máří Magdalenou dokážou doslova omráčit. Pokud vám tenhle „negangsterský“ Scorsese prozatím unikal, dejte mu šanci. Nahlédnete nejen do svérázně uchopeného světa 1. století, Kazantzakisovy / Scorseseho hlavy, ale se vší pravděpodobností i mnohem dál...