Snad žádná jiná doba neprorostla do filmů tak silně, jako přelom 60. a 70. let. Filmy osmdesátek a raných devadesátek nás atakují vnějškem (doufám, že ty příšerné trvalé a vycpaná dámská ramena už se NIKDY do módy nevrátí), filmová dekáda a půl předtím byla především kronikou kvasu překotně se měnící doby. A možná právě její odklon od sebestředného pozorování a naopak příklon ke světu, velkým ideálům a člověčenství se vším, co k tomu patří, způsobily, že z tehdejších filmů ještě i dnes něco září.

Poslední eskorta nemá ve filmových encyklopediích ani filmografii Hala Ashbyho zdaleka tak významnou pozici, jako jeho protiválečný Návrat domů či satira Byl jsem při tom. Těžko říct proč. Snad je to tím krystalicky jednoduchým příběhem o cynických mariňácích, kteří eskortují odsouzeného vojína, takovou čistou duši, jíž po chvíli chtějí ještě dopřát trochu radosti. Je to hřejivá člověčina - ale v tom nejlepším slova smyslu.

Pozornému divákovi nicméně neujde, že přes všechny výstřelky, chvástání, rvačky, chlastačky, vulgaritu a lehkost nesenou vojenskými marši, film hrne témata, která jsou ve vzduchu neustále. Témata, vůči nimž jsme v poslední době znovu získali citlivost. Zdaleka tedy nejsou vázána jen na dohořívající vietnamský konflikt a první zásadnější otřes západního řádu před čtyřiceti lety. V době, kdy se zezdola volá po  reorganizaci společnosti, tak s novou silou rezonují otázky jako osobní svoboda, absurdita systému, role autorit a elit či společenská bezúhonnost. Nikdo samozřejmě dopředu neví, kam to dospěje, co se uchytí, ani nemá zaručený návod, že zavedené změny budou z dlouhodobého hlediska prospěšné. Podstatný je však pohyb a snaha umožnit "větrům změn" nerušené vanutí. V jistém ohledu tedy platí, že nebýt rebelů minulosti, měli bychom to dnes mnohem těžší.

Hranice svobody a řádu měl Hal Ashby jakožto bývalý mormon a zastydlý hipík dobře ohmatané.
Neméně dobře měl ale zažité i řemeslo (mj. získal Oscara za střih V žáru noci), a je to především jeho umem a výkonem Jacka Nicholsona, že tahle iniciační buddy-road-movie o všem, co mají chlapi rádi, funguje i dnes. Hlavní iniciátor většiny odchýlení od plánu, Nicholson, sice svou protisystémovou vzpouru nedotáhne až do konce a nechá v sobě zvítězit hedonika-pragmatistu, to však celkové vyznění Ashbyho filmu nijak neumenšuje. Právě naopak. Přes kukaččí hnízdo se stejně dá letět jen jednou...

P.S. V televizi v pondělí 23. dubna ve 22:10 na ČT2. Dabing tentokrát neurazí.