Netvrďte mi, že jste tenhle náhmat do archivů očekávali. Nevěřil bych vám (pokud neposloucháte naše televizní tipy :-). Ale nebojte se, nejde o prvoplánovou snahu šokovat a překvapovat. Poklad na Stříbrném jezeře prostě byl, je a bude pro našince zcela zásadním počinem. I kdyby si za mořem při pohledu na evropskou intepretaci Divokého západu proťukali do čela díru, my moc dobře víme, že rodičovská mánie ze šedesátých let měla něco do sebe. Nezůstaly po ní jen umuchlané fotografie, šílený ohoz Oldy Šetrhenda a romantické vycházky s pérem za čelenkou. Zbylo i několik snesitelných, pár výborných a jeden skvělý snímek.

Poklad na Stříbrném jezeře spustil vlnu mayovského šílenství, když do atraktivního prostředí s ještě atraktivnější zápletkou (Indiana Jones by mohl vyprávět) cpe z psychologického hlediska zcela nezajímavou, na plátně však ideálně působící dvojku hrdinů bez bázně a hany. Jejich partnerství sice po letech svádí k prvoplánovému „gay popichování“, pokud se ovšem divák nechá vznešeným náčelníkem Apačů a německou uspávací pěstí kojit od tří let (kdy vyhlíží své první životní vzory), musí si jejich kombinaci morální bezúhonnosti, síly, chytrosti a charismatu zamilovat. Poklad na Stříbrném jezeře efektně využívá nejoblíbenější vyprávěcí schémata (pomsta, láska, silné zlo) a rozpíná je ve velmi efektním dobrodružství. Nechybí mu vztahová i vizuální dynamika, podmanivé budování napětí skrze změny vyprávěcího rytmu (zdánlivý klid a příprava na útok na farmu je v návaznosti na následnou zápalnou akci geniální), výtečná hudební složka (viz závody mezi Shatterhandem a Cornelem tamtéž) a parádní finále. Poklad na Stříbrném jezeře i dnes uspokojí ty, co si neradi lámou tesáky na houpavé chůzi Johna Waynea. Motýlci a hlášky Sama Hawkinse jim rozestelou do dobré nálady, zbytek obstará pohádková jízda chrabrých mužů, kteří si dobro prosadí klidně i přes stovky zastřelených koní. Ale proč o tom vlastně mluvím? Však to sami znáte.

P.S.: Omluvte mě, jdu smést prach z gramofonových desek s Vinnetouem na obalu... :-)