Cival

Rudolf Havlík je sympaťák, co se stal režisérem tak trochu nečekaně. Po rozporuplném Zejtra napořád, které bylo sympatické hlavně svým přístupem a audiovizuální stránkou, přichází tentokrát s rodinným filmem, jenž by chtěl být i velkým předvánočním hitem (a s ohledem na tržby titulů Ani Geislerové by jím i být měl). Servíruje se tu malebná konverzačka, co to občas zkusí s humorem a pozitivní melancholií, za mě je to ale bohužel příliš velká kopírka - od Jak na věc až po Samotáře v Seattlu - a bohužel ne s takovou energií a celkovou přitažlivostí. Působí to spíš jako chudší česká variace na hollywoodskou romantickou klasiku.