Už zase vidím ty výhružné pěsti a pokřiky, že jsem měl radši vybrat něco s Budem Spencerem. Je pravda, že jsem chvilku uvažoval o Jestli se rozzlobíme, budeme zlí. Pokud se tohoto filmu neujmou v budoucnu moji kolegové, jistě ho zařadím do sbírky, ale tentokrát je na řadě můj vůbec nejoblíbenější film s Terencem Hillem a dost možná jediný italský western, který jsem viděl víc než desetkrát (Eat your shorts, Sergio ;).

Podivné dědictví je evergreenem našich televizí a disponuje víc než kvalitním dabingem, takže nás může jen částečně mrzet, že se ještě nikdo neodhodlal vydat DVD verzi, stačí si chvilku počkat a blikající bedýnka ho znovu nabídne. Což je dobře, protože tahle záležitost se neomrzí. Enzo Barboni, autor většiny filmů s Trinitym (další Terencova kultovní postava) trefil geniální poměr mezi ostře nabitým humorem, plynoucím ze střetu nastupujícího světa železnice a ostnatého drátu a staromilskou říší kovbojů, a především geniálními akčními scénami.

Kaskadéři se v tomhle filmu museli hodně nadřít, ale výsledek stojí za to. Ať už jde o hromadnou vybíječku v hospodě, neustále se vracejí dvojici lovců odměn, kteří od Billa pravidelně dostanou nakládačku nebo finální souboj s Mortonem. Ani po letech se z toho nevytratila atmosféra a jemný humor, proložený každou scénou. Stačí si vzpomenout na Terencův boxerský styl a instinktivně vám na tváři naskočí úsměv.

A už z ní pravděpodobně nesleze, protože se přiřítí celá horda dalších pozitivních vzpomínek. Co třeba záchrana Opičáka, spojená s Ligettovým skokem do peřejí? Nebo Šmudlíček... je toho příliš a ani po opakovaném zhlédnutí vás nezačne Terence nudit. Je to pravda kapku jinde než tradiční Spencerovy buchary a neodolatelné kočkování kultovní dvojice a trochu mě mrzí, že Bud nemá v sólové kariéře nic podobně kvalitního (Miliónový brouk je "jen" fajn ;), abych se mu mohl taky odvděčit, ale Podivné dědictví sem i přes svou televizní provařenost a všeobecné povědomí rozhodně patří. A kdo o tom pochybuje, ten si jen potřebuje osvěžit paměť.