Užíváním této stránky souhlasíte s všeobecnými podmínkami.
Tato stránka používá cookies.
Po hlavě... do prdele | 2006
csfd  imdb  kinobox
US premiéra: nestanovena
CZ premiéra: 23.11.2006
režie: Marcel Bystroň
hrají: Nella Boudová, Ondřej Vetchý, Jiří Mádl, Veronika Žilková, Petr Jákl

Po hlavě... do prdele: Recenze


ikona
Cival
 

Dneska budu štědrý a nadělím vám pointu hned na začátek. Po hlavě do prdele vypadá jako mix Pulp Fiction a Podfu(c)ku, pokud by ten vzešel z dílny naprosto netalentovaného filmaře. Uvážíme-li že jejich autorem je Marcel Bystroň, tvůrce neúspěšného Cabrioletu (ČSFD ostudných 38%) a původce scénáře k ještě neúspěšnějšímu Post Coitu (ČSFD hrůzných 27%), můžeme si lehce dovodit, že tomuhle zlobivému dítku českého filmu múzy prostě nepřály. A to ostrým pěstem i velkým slovům navzdory. Neznám Marcela Bystroně osobně, takže netuším, jestli je image nekompromisního „českého Tarantina“ pouze vnější slupkou nebo skutečným životním přesvědčením. Ať už je pravda u nafintěného Losny nebo upřímně naštvaného Mažňáka, může nás všechny mrzet, že jí neodpovídá kulturní hodnota, kterou Bystroň (ne)vykazuje ze svých počinů.

Dovolím si tvrdit, že Marcel Bystroň vůbec nepochopil v čem spočívá genialita Tarantina a jeho nejlepších následovníků. Ne neuspořádaným vršením brutality, verbálního drsňáctví a uměle vsunutých absurdních promluv, ale vybroušeným stylem, dokonale promyšleným scénářem a dialogově objevným pohráváním s postavami, které jsou cool už od prvního pohledu, si Tarantino vydobyl auru nekriticky obdivovaného miláčka. K Pulp Fiction mám sice tisíc a jednu připomínku (Gauneři rulez!), při pohledu na domácí pokusy o nápodobu bych ovšem kompletní Tarantinovu filmografii opentlil plným hodnocením. O Ritchieho londýnských gangsterkách raději nemluvě... Můžeme si možná cenit odvahy, ale ani sebevětší snaha vyjít Bystroňovi vstříc jednoduše nezakryje bezzubost celého pokusu o „jiný český film“.

Po hlavě do prdele disponuje širokou škálou inspiračních zdrojů. Automaticky tím vstupuje do ringu nejen s fláky výše zmíněných pánů, ale i s desítkami dalších „posttarantinovek“ z jiných hlav v jiných zeměpisných šířkách. Výsledek? K.O. v druhém kole. Bystroň neovládá ani základní řemeslo. Pokouší se o jakýsi videoklipový styl, který je sice určitě víc „cool“ než v případě postkoitálních excesů Juraje Jakubiska, pořád bych jej ale časově směroval až za Kamaráda do deště. A k domácímu videu, v němž se nabízejí funkce „ztrychlit“, „zpomalit“ a „roztrojit obraz na tři siluety různé barvy“... a pan režisér je proto hravě mačká. Bez ladu a skladu, bez nějakého formálního systému (pokud existuje a skutečně stojí za ocenění, klidně si jej nechám vyložit), natož bez jakékoliv skutečné efektnosti, která by i průměrně zkušenému divákovi mohla „rychleji“ otáčet stránky v příběhu. Nasazení filtrů a asi dvě obrazově slušné sekvence ze zmatku nevytrhnou. A co jsem tak mohl vypozorovat z kinosálu narvaného „běžnými“, profesionálně nezdeformovanými diváky, výsledkem je naprostá apatie publika nejpozději v poslední třetině filmu. Máchá-li vám někdo hodinu před zraky bleskurychle obrázky (nevzhlednými obrázky), aniž by ty mohly vtahovat dovnitř a okouzlit svou kompozicí nebo obsahem, může být paradoxním výsledkem nezajímavá nuda. I když v ní proteče víc krve než v celé porevoluční historii českého filmu...

Bystroň se snaží zpestřit nabídku třebas digitálním průletem kulky (můžete „ocenit“ už v traileru) a utahaným hudebním doprovodem, který jsem pro jistotu za týden vytěsnil z paměti (vzpomínky mě ale navádí k jakémusi obskurnímu rocku, v němž se zpívá o „trnových cestách“... ano, WTF!). Problémy jsou ale i se scénářem. Sice tvrdím, že Bystroň-scenárista válcuje Bystroně-režiséra, jenže ani to bych za výhru nepovažoval, protože v kontextu Po hlavě do prdele by i okřídlené „jednooký mezi slepými králem“ bylo příliš velkou poctou. Příběhová konstrukce o třech spojených příbězích asi nemohla být sama o sobě ohranější. Jenže nezajímavá náplň, v níž se všechno důležité řeší okolo lesbiček, homosexuálů, sekt, pohlavního styku nezletilých, sebevražd a megadrsňáckých mafiánských bossů (samá „normální“ témata, že ano...), navíc nabírá na další obskurnosti díky postavám typu pana Vohnouta a pana Hrany (wtf podruhé), oproti nimž je i Mr. Proper psychologicky propracovanou a věrohodnou postavou. A možná je i víc „cool“.

Co se týče humoru, hraje Bystroň pořád na jednu a tu samou trumpetu. Vytváření absurdních situací pomocí zcela nepřirozeného vkládání vulgarismů, rádoby šokujících nekorektností a drsňáren, které nemají nějaký interesantní obsah na mě prostě nefunguje. Určitě se najdou takoví, kteří Bystroňův rukopis alespoň trochu ocení, ale takoví diváci zcela jistě patří do skupiny, které ke štěstí stačí jedno peprné slůvko z úst Jirky Mádla a samotné vědomí, že se ti oblíbení čeští herci pokoušejí tvářit strašně tvrdě. Teď na moment přeruším snaživě seriózní výklad a budu upřímný (děti nechť nečtou dál): Ač se to nemusí zdát, na filmových „kurvách“, „píčích“ a kdo ví čem ještě jsem byl Kevinem Smithem a jeho pobočníky doslova odkojen. Proto nechápu, co je potenciálně humorného na „kouření Ježíšovi“ a rozličných „kurva-dialozích.“ Snaha šokovat může uspět tak u našich babiček, ty ale Bystroňův pokus stejně neocení a vrátí se k hořekování nad dnešní morálkou. U Tarantina jsou sprostoty organicky zatavené do rozhovorů, u Bystroně čouhají ven jak „půl prdele z křoví“. Dojem zatracené říznosti se tváří v tvář tisícinásobně větší přirozenosti nadávek od západních vzorů prostě konat nemůže. Alespoň pokud nejste filmový analfabet se třemi snímky za rok, anebo prostě člověk pohybující se v naprosto odlišné divácké dimenzi.

Kde se tedy nalézá kýžený humor? V tom že si Petr Jákl pohazuje prsními svaly? V tom že čtrnáctiletí kluci prodávají bouchačky? (wtf potřetí) Anebo snad v samotné kombinatorice tří provázaných linií? Ne, nesměji se, i když uznávám, že alespoň tady Bystroň jakž takž obstál. Na druhou stranu ideologický rozměr jeho práce veškerou nápaditost kastruje. Místy jsem měl pocit, že poslouchám jakési kázání, které rozhoduje o tom, co je v dnešním světě špatné a co má právo přežít. Proroctví, trnové cesty, snad až symbolický konec se zrozením dodávají tezi o zhoubné roli filmového kritika pro společnost ještě podivnější rozměr. Protože kritik lže, pomlouvá a vůbec... takový zbabělý buzerant si zaslouží zemřít! Pokud možno průstřelem imitujícím anální sondu. Snad všichni čtenáři této recenze pochopili, že nelžu, ale zveřejňuji jen jakýsi názor, který by mohl někoho zajímat. Snad jsme si to vyjasnili...:-)

Po hlavě do prdele nabízí na každý pád neopakovatelný zážitek. Nikdo z vás by si jej neměl v kině nechat ujít, protože nic takového v kontextu domácí kinematografie nemohl ochutnat a pevně doufám, že v budoucnosti už ani neochutná. Dnes ale ještě smí poznat „řízný“ videoklipový styl made in Česká republika, užije si zhruba pátou místní „posttarantinovku“ a snad konečně pochopí, že za křečovitou nápodobou spása místních celuloidových pohádek nekouká. A že domácí kinematografie míří dál po hlavě přímo do prdele.

P.S. Ondřej Vetchý v ultratvrdé poloze? Wtf počtvrté... a naposledy.

Verdikt

avatar2/10

Cival



Hodnocení čtenářů

  • avatar1/10

    Marv

  • avatar2/10

    nervous

  • avatar1/10

    Rosomak

  • avatar1/10

    Sebastian

  • avatar4/10

    M. zaplman

  • avatar4/10

    mirx

  • avatar6/10

    Mr. Death

  • avatar1/10

    Barbosa

  • avatar7/10

    rewand

© copyright 2000 - 2024.
Všechna práva vyhrazena.

Registrace

Nemáte svůj účet? Registrací získáte možnosti:
  1. Komentovat a hodnotit filmy a trailery
  2. Sestavovat si žebříčky oblíbených filmů a trailerů
  3. Soutěžit o filmové i nefilmové ceny
  4. Dostat se na exklusivní filmové projekce a předpremiéry

Zapomenuté heslo

Pokud jste zapomněli vaše heslo nebo vám nedorazil registrační e-mail, vyplňte níže e-mailovou adresu, se kterou jste se zaregistrovali.

Přihlášení


Registrace