Kde jsou ty doby, kdy se John Travolta energicky proháněl po školních hřištích, balil přitom dívku svých snů a s jeho napomádovanými vlasy byste mohli rozbíjet okna? Doba pokročila a všichni víme, jak se to má s jeho herectvím dnes. Pokud náhodou nenarazí na zlatou žílu (Hairspray), která ale zase pravděpodobně tolik nevydělá, nezbývá mu než hrát ve filmech průměrných až podprůměrných a zase jednou si pokecat o úpadku jeho kariéry. Píseň lásky samotářky je tou druhou výjimkou za posledních deset let, kdy je Travolta důstojným hereckým pardálem, z něhož čiší charisma a všechny si motá kolem prstu. Píseň je příběhem o rodině, z něhož nečiší patos, ani se neždímou emoce podpásovými praktikami. Všechno tak nějak podvědomě šlape, samo se upřímně vypráví a všichni kolem to moc dobře vědí. Dobrá nálada a radost z herecké souhry se pak přenáší i na vás. Jiskření mezi otcem a dcerou (Travolta versus Johansson) jako by se dalo nahmatat a téměř prožít, přestože je jen sérií nesnášenlivých výlevů, ve kterých se dokola předhazuje, co kdo udělal za chyby. Ve výsledku ale stejně zjistíte, že to bylo o životě víc než povrchová slupka naznačovala. Je to takový ten malý film, který vás bodne do srdce, přestože je z prostředí, které neznáte a o lidech, kteří vám nejsou tak blízko. Ale má v rukávu univerzální pravdy a k tomu fantastické herce, což je smrtící kombinace pro jakékoliv deštivé odpoledne. (8/10)
Bonusy nejsou a nijak to pro jednou nevadí. Budete si chtít myslet, že to byla pravda a ne si to všechno kazit nějakými rozhovory s herci ;).

Obraz: 1,78:1
Zvuk: Dolby Digital 5.1 - anglicky, česky
Titulky: české
Cena: 499,-
K mání od: 8.10. 2007