Navzdory průměrnému hodnocení a jistotě, že okolo téhle upoutávky velký humbuk nebude, se musím přiznat, že by mě trailer za určitých okolností do kina dotlačil. Slibuje totiž alespoň po tematické strance zajímavější snímek, než jaké ze sebe Wim Wenders sype poslední roky. Navíc tanec na plátně nevídáme zas tak často, což je rozhodně škoda. A i když tahle pocta choreografce Pině Bausch, která se z vůle osudu odehrává in memoriam (Wenders film původně chystal s touhle nedávno zesnulou legendou moderního tance), neoplývá úplně nejrazantnějším audiovizuálním podáním, pozornost přitáhne. Po Černé labuti by samozřejmě každý z nás chtěl tancující kameru, tak jak s ní kouzlil Aronofskyho kameraman Matthew Libatique, ale tohle je trochu starší škola, jíž si evropská artová scéna stále hýčká. Což nic nemění na skutečnosti, že za trochu nedotaženým trailerem se může skrývat výtvarně poutavý a fyzicky strhující náhled do světa plného pohybu a fantastického křepčení.