Cival

Pí mě divácky nikdy moc nebavilo, ale mělo můj maximální obdiv. Jak kvůli radikálnímu konceptu, tak díky jeho razantní realizaci, z níž probleskuje, proč si Darren Aronofsky jednou podmaní Hollywood. Matematikou a čísly posedlý psychologický ponor je jedinečným příkladem toho, jak lze s mizivým rozpočtem - 60 000 dolarů je opravdu v americkém kontextu pakatel - zinscenovat velmi působivé divadlo, a to i po audiovizuální stránce (i s pomocí dnes velmi proslulého hudebního skladatele Clinta Mansella). Proto je skvělé, že se film po pětadvaceti letech dočkal špičkového remasteru a šťastlivci si dokonce Aronofskyho jedinečnou vizi můžou užít na obřím plátně IMAXu. A navíc na to láká i vynikající a velmi působivá trailerová minutka!