Dnes si člověk pod výrazem „policejní drama“ představí nějakou vizuálně našlapanou detektivku s průměrným scénářem Davida Ayera a vlastně se ani není čemu divit. Časy, kdy Frank Serpico a další čestní drsňáci s plackou hlídali ulice, jsou pryč. Každopádně pokud se vám po nich stýská, Pevnost Apačů v Bronxu vám rozhodně udělá radost. I když se na policejní práci dívá z poněkud jiného úhlu.

Hlavní hrdinové totiž nejsou policisté, kteří vyšetřují vraždy a přepadení bank, ale jsou to ti, kteří přijedou srovnat chlapa, jenž mlátí svou manželku, dají pasákovi jasně najevo, že před základní školou svou profesi provozovat nebude a večer je s trochou štěstí najdete ve stejné hospodě, do které chodíte každý pátek na jedno rychlý. Murphy a Corelli jsou prostě uniformovaní chlapi, kteří dělají ten typ práce, jenž je na první pohled pro filmového diváka dost neatraktivní. Jelikož však scénář vychází ze zážitků bývalých policistů a protože se režisér Daniel Petrie rozhodl pro skoro až dokumentární pojetí, brzy zjistíte, že vám stárnoucí Paul Newman k srdci přirostl více než naštvaný Keanu Reeves.

Jeho Murphy je padesátník, jenž v podstatě nezná nic jiného než policejní práci. Rozpadlo se mu kvůli ní manželství, peněz také moc nevydělá, na ulicích se musí zabývat tím největším póvlem, ale na druhou stranu ví, kdy je výhodnější člověka zatknout, kdy mu domluvit a kdy mu rozmlátit přední světla od sporťáku. Newman tu vynikajícím způsobem zahrál stárnoucího chlapíka, který pomalu začíná na své kolegy po fyzické stránce ztrácet, avšak čest a smysl pro povinnost z něho dělá přesně toho chlapa, kterému byste zavolali ve dvě v noci, když by vám někdo kradl auto. A on by přijel.

Největší kouzlo filmu však spočívá v tom, jak pomalu zalézá člověku pod kůži atmosféra samotného Bronxu. Nesympatické a nepřátelské místo, po němž se pohybuje zfetovaná prostitutka vraždící policajty (vynikající Pam Grier), protestující dav, který téměř zapálí policejní stanici, a desítky feťáků, dealerů, šlapek a kapsářů jsou dostatečným důvodem k tomu, aby člověk omluvil i fatální zkrat, který nastane v polovině filmu u jednoho z Murphyho kolegů. Opravdu málokdy se člověk u realisticky pojatého policejního dramatu člověk cítí tak mizerně, jako při téhle procházce po jedné z nejhnusnějších čtvrtí New Yorku.

Pevnost Apačů v Bronxu je neprávem opomíjená pecka, která se dívá na policejní práci trošku jinak než většina podobných filmů, ale díky pohlcující atmosféře města, bezchybnému Newmanovi a především snaze o absolutní realitu co se pohledu na soukromý i pracovní život obyčejného policajta týče, je tenhle jiný pohled zajímavější než ten, který dostáváme obyčejně. A Newmanův Murphy je snad nejlépe zahraný „obyčejný policajt“ vůbec.