Dnešním zářezem jdu tak trochu proti proudu. Zatímco v USA je tenhle film absolutním kultem, protože tam přišel “včas” a ještě ho ztihnul proslavit ve svých textech i Wu Tang Clan, u nás jde o zapomenutou archiválii, kterou mnozí v záplavě shaolinů a chanovek jednoduše přehlédli. Jistě je pro to na první pohled důvod - jde o klasickou produkci Shaw Brothers v ateliérových kulisách, s typickou kečupovou krví Chang Cheha a krokovacím kung-fu, jakkoliv v podání opravdových expertů. To všechno prostě odnes čas a v roce 1978 si podával ruku starý svět s novým, protože např. Opilý mistr Jackieho Chana a Five Deadly Venoms si nemohly být nepodobnější. A právě v tom je kouzlo pěti jedovatých stylů.

Velerychlý styl stonožky, účinný styl hada, škorpióní styl s důrazem na kopy, akrobatický styl ještěrky a silový styl žáby, s důrazem na obranu. V úvodu jejich prezentace v maskách může působit směšně, stejně jako jejich mistr na smrtelné posteli (resp. ve smrtelné parní lázni), ale zdánlivě banální zápletka s žákem, co má vypátrat pětici vrahů, co využívají bojové superschopnosti k páchání zločinu, se rozjede do několika vrstev. Na poměry žánru tu máme hodně vražd a detektivního pátrání, jako by si Chang Cheh chtěl natočit Agathu Christie, notně prokládanou vzájemnými duely.

Tady pozor, pokud se rozhodnete koukat na verzi s anglickým dabingem, stane se z detektivní záhady téměř neřešitelný rébus, protože některé dialogy byly přeloženy zmateně. Chang Cheh si tu v úvodu udělá složité - jednička a dvojka se znají, ale neznají nikoho jiného, protože výcvik probíhal v maskách. Trojka a čtyřka se také znají, ale nikdo nezná pětku, což je Škorpión. A pak je tu onen nováček, co schopnostmi nedosahuje na zlou pětici, ale naučí se využívat slabiny jednotlivých stylů. Jeho jedinou nadějí je přemluvit jednoho z Venomů, aby se k němu přidal.

Zrad a zvratů je tu nečekaně mnoho a akční scény jsou velmi solidní. Dost možná vás překvapí Sun "Škorpion" Chien. Ne že by v roce 1978 nikdo jiný takhle nekopal (Hwang Jang Lee, Tan Tao Liang), ale rozhodně to nebylo zvykem. Stejně tak potěší "předchanovský" styl hada a ještěrčí akrobacie.

Potíž je v tom, že snímek měl v době premiéry v Hongkongu takový úspěch, že Chang Cheh to se svou vražednou pětkou táhnul ještě daleko do osmdesátek, kdy bok po boku tvorbě Jackieho Chana, Sammo Hunga nebo Coreyho Yuena působily čím dál tím levnější a primitivnější filmy od Shaw Brothers jako žánrový skanzen. Ta tam byla v rukou stárnoucího tvůrce a nervózních producentů snaha o přesah nebo i jakékoliv řemeslo. Točilo se tzv. o přežití - zkušenost a lpění na včerejších úspěších neměly šanci proti drajvu nastupující generace.

Těším se na konsternované výrazy publika, až uvidí streetfighterovské souboje s tuctem policejních oficírů, co stojí tiše v pozadí (nedýchají, nemrkají, možná jsou jen vystrižení z papíru), v případě anglicky namluvené verze se pak mohou těšit na zvýrazněné zvukové efekty a úryvky hudby z Monty Pythonů. Přesto si troufám tvrdit, že je překvapí i nečekaně křivolaká zápletka. Navíc je to jedna z možností, jak vidět tyhle už vyhynulé zvířecí kung-fu styly ve filmu, který není otravně přímočarý nebo bitkově plochý. A že bychom jich v regálech s Shaw Brothers béčky našli až až. 

Jestli se do toho potřebujete donutit, tak vězte, že Five Deadly Venoms inspiroval i Tarantina, když stavěl zabijácký tým pro Kill Bill, nebo tvůrce Kung-fu pandy. Podobná pomrknutí jsou asi nejvíc, co můžeme čekat, protože zremakovat podobnou látku už dnes prakticky není možné. Museli byste do hlavních rolí sehnat ty nejlepší bijce, kteří nám ovšem trochu šediví, ale hlavně by se to muselo odehrávat plus mínus ve stejné době, protože zvířecí kung-fu v moderních kulisách by působilo směšně. Venomům je nejlíp tam, kde jsou. Většina lidí je nezná, ale kdo ví, ten prostě ví. Pokud však chcete řady těch mo(u)drých rozšířit, vstupujte do jedovatého světa náležitě poučeni a s hlavou i náručí otevřenou.