Animované filmy to mají v jistém směru horší než ty hrané. Dobré herce najdete u nás, skvělé režiséry i v Rumunsku a zajímavé příběhy i uprostřed stepí v někde v Asii. A když se to všechno spojí, může z toho vylézt dobrý a s trochou štěstí i skvělý film. U animáků ovšem potřebujete prachy. Bez nich bude výsledný film hnusný a nepomůže mu ani to, že by byl extra chytrý a zajímavý. Což Pes Ro(c)ku ale stejně není. 

Tyhle levné animáky z Asie jsou vlastně všechny skoro stejné. Máme tu sympatického losera v hlavní roli, ze kterého má okolí srandu. On si však jde za svým snem, naivitou a dobrým srdcem si získá nové přátele a nakonec se vrátí a všechny přesvědčí o tom, že měl celou dobu pravdu. A pak je písnička. Tentokrát je tu pastevecký pes, co má rád muziku a moc nevychází s otcem, a tak se jednoho dne vypraví do světa, aby se setkal se svým idolem a naučil se od něj, jak se stát hvězdou. Z idolu se pochopitelně vyklube sebestředný vůl, který ho jen využije, ale po pár písničkách a několika střetnutí se zlými a tupými vlky to celé skončí velkým koncertem, zlo je potrestané, menší zlo napravené a hrdina získává respekt otce a všichni si zazpívají. Jo, Pes Ro(c)ku je přesně ten druh filmu, u něhož po pěti minutách víte, jak skončí. 

Slaboulinká zápletka bohužel není to nejhorší, větší problém tkví v tom, že to celé prostě není vůbec vtipné, zábavné a nápadité. Děje se to, co očekáváte. Děje se to tak, jak očekáváte. Vypadá to ošklivě a pak to skončí a vy nejspíš budete mít pocit, že si tady někdo řekl „kašleme na to, hlavně ať ten plakát vypadá roztomile a děcka už si tu návštěvu kina vybulí.“ Pes Ro(c)ku je nehezký, nezajímavý, ale především zoufale nudný. Dva chytré odkazy na hudební klasiky a písničky od Radiohead a Foo Fighters zdaleka nestačí k tomu, abych ten film komukoliv doporučil. Všechno, co tu je, jste viděli už dřív a v mnohem lepší podobě. Takže zkuste vydržet dětské prosby a počkat třeba na Krásku a zvíře. Zas tak daleko není. Tady nenajdete nic, co by stálo za pozornost a za vaše peníze.