Cival

A co je doprdele tohle? Ne, to není sprostota, ale parafráze jednoho z nejdivnějších momentů téhle nešťastné ukázky. Celkem jasně se v ní zhmotní všechny obavy, proč by nový film Alice Nellis mohl bolet. Čučí z něj scenáristická nakašírovanost, touha rychle dodat do scénáře hlášku, přepjatost postav a hledání komediálního úniku ve slovech typu „prdel“, jímž se na plátně i na divadle publikum vždycky nejvíc chechtá. Jsou to samozřejmě letmé dojmy – ale že je tahle upoutávka hloupě vyrobená a hrozně odbytá, to je už naopak ryzí fakt. V pozadí zní jen ledabyle puštěná písnička, do toho pár prázdných fragmentů, které v duchu sousloví „what the fuck“ občas proloží tancující stromek, objímačka na sněhu nebo záběry na ohňostroj (reklama na předprodej silvestrovských petard?). Jedna vtipná a výborně odehraná hláška o rozdílu mezi panákem a kafem klip nespasí, a proto se člověk musí bát, že rozpadající se aura kdysi tak velebené Alice Nellis se nám roztříští úplně. Perfect Days totiž působí ještě křečovitěji než přechválené Tajnosti. A  hlavně, mají mizernou první upoutávku.