Animované filmy umějí být pěkně podlé. Poskakující růžoví králičci? Odklepnuto. Jemná satira se žlutými panáčky? Odklepnuto. Hitchcocovská noir atmosféra, spousta napětí a děj, který vás protáhne těmi nejhoršími nočními můrami hlavního hrdiny? To umí jen kluci v Japonsku a jeden z nich - Satoshi Kon - si na tom udělal kariéru. Perfect Blue je prvním filmem z jeho snové trilogie (další jsou Millenium Actress a Paprika), ale přiznejme si, že tady jde spíš než o jednorožce na louce, o prvotřídní psycho sekvence, ve kterých je vaše tělo duševně trháno na tisíc kousků. Zatímco nedávno uvedená Paprika (hledejte na DVD) se odehrává v poměrně fiktivním světě plném technologie, Perfect Blue ze všeho nejvíc připomíná animovaný thriller. Pokud jste si mysleli, že animákům jsou některé žánrové postupy odepřeny, Satoshi vás rychle vyvede z míry. Vykreslení pocitů hlavní hrdinky se mu daří natolik dokonale, že ho později hned několik hollywoodských tvůrců citovalo (některé scény v Requiem za sen jsou až podezřele podobné).

Nejdůležitější je, že ty shluky animovaných skvrn opravdu hrají. Cítíte z nich přesně ty správné emoce a jste přesně tam, kde vás chce autor mít, aby vám v závěru zasadil facku šokující pointou. A celé to funguje s takovou samozřejmostí, že i největší fanoušek japonské animované školy musí znovu koukat jako tele na nová vrata a posléze uznat, že tenhle žánr opravdu nezná hranice. Jistě, ty nejoblíbenější anime se krom silných charakterů a vypiplaného děje soustředí hlavně na to, aby ovládly stránky, v nichž hraná tvorba kulhá. Proto je tu tolik sci-fi seriálů, samurajských řeží a dalších masových hitů, které zakrývají podobné pokusy o hození rukavice klasickému celuloidu. Přirozeně je jich víc, ale Perfect Blue je přesto výjimečný. Zkrátka s vámi zatřese a navíc vám bude od první do poslední minuty připomínat, že má nad vámi absolutní kontrolu. Můžete se tomu poddat, nebo se vrátit zpátky k Homerovi. Vaše volba. Ti co zůstanou, nebudou litovat.