Paradise City má čtvrt století zpoždění. V roce 1997 by akčňák s Brucem Willisem a Johnem Travoltou a od režiséra Masky a Likvidátora byl mezi nejočekávanějšími filmy roku. Teď je to prostě jen další béčko s vyžilými hvězdami. Ale nebudu zlý. Willis se tu sice tváří stejně jako v každé své roli v poslední pětiletce, na druhou stranu Travolta, kterého vídáme v podobných béčkových volovinách podstatně méně často, si svého zloducha docela užívá. Prostředí Havaje má taky něco do sebe a Chuck Russell tu sice asi neměl k dispozici blockbusterový rozpočet, ale pořád má víc talentu než většina filmařů, co svou kariéru spojili se znuděným Willisem. Rozhodně to ale nestačí na to, aby se člověk začal těšit a naivně doufat, že „tentokrát to určitě bude dobrý.“ Nejspíš nebude, což naznačí hned úvodní přestřelka na pláži. Po ní se naštěstí začne rychleji stříhat a celé to najednou vypadá výpravněji, než ve skutečnosti bude, ale prostě to i přes veškerou snahu režiséra i tvůrců upoutávky pořád smrdí lacinou willisovkou. A že to smrdí o něco míň neznamená, že by to bůhvíjak vonělo.
