Barry B. Benson právě dostudoval střední školu a během závěrečné exkurze po celém úlu mu tak nějak dojde, že život pro něj nezačíná, ale doslova a do písmene končí. Vyber si zaměstnání a makej od rána do večera za příděly medu a jednu osmihranou garsonku. Tohle se našemu rebelantovi příliš nelíbí a navíc by se rád podíval někam ven. Jedinou příležitostí pro bezstarostné poletování na svěžím (ehm) newyorském vzduchu je ale býti členem elitní jednotky Opylovačů. Synonymum stíhacích pilotů má bohužel až příliš přísná kritéria... stejně jako diváci animáků. Dreamworks nám přináší bzučící legrácku, která ze všeho nejvíc připomíná staršího Mravence Z. Kolektiv je silnější než jedinec? K čertu s tak omezenou myšlenkou. Barry má krom žihadla ostrý i jazyk a tak pány stíhače doslova ukecá k poslednímu loučení se svobodou. Jenom pruhovaný zadeček vystrčí a hned bude zase zpátky, odsouzen k celoživotní robotě v laboratoři na testování lidských plácaček (z čeho jsou a jak se jim bránit, včely mají tuhle problematikou moc dobře prokouknutou... raději používejte Shakespearovy sebrané spisy).

Výlet se samozřejmě trochu zkomplikuje. Barry unikne jen o vlásek jisté smrti, najde si novou kamarádku, začne s ní mluvit (čím poruší všechny myslitelné včelí zákony) a hlavně zjistí, že lidé kradou, stáčejí a prodávají med. Vžijte se do jeho situace... co by udělal Perry Mason? Všechny by je zažaloval. A přesně to se v tomhle filmu stane. Pořád ještě nevidíte, jak moc je to zábavné? Tak čtěte mezi řádky, protože navzdory čím dál tím vyšším nárokům na animovanou tvorbu, se Panu Včelkovi daří vzlétnout nad obvyklý průměr. Sice škrtá nožkama o nejrůznější překážky, ale má jedno trumfové eso - Jerryho Seinfelda. Úspěšná americká stand-up hvězda dokazuje, že nemusíte mít nejlepší animaci, nejúdernější soundtrack (i když v tomhle případě se Rupert Gregson-Williams snaží a možná bych mu tu zlatou medaili snad i věnoval) a nejhlubší příběh. Stačí schopný tahoun, který utáhne i ty nejslabší gagy a rozdává chemii na potkání, ať už jde o renderované (a trochu retardovaného) tenisového záporáka, komára (pětiminutové cameo Chrise Rocka) nebo člověčí kamarádku Renée Zellweger (v renderované podobě je nečekaně snesitelná).

Pan Včelka tak díky taktice "gag sem, gag tam, však nějak udělám" sviští vpřed raketovou rychlostí, poháněn charaktery, nikoliv vizuálem či dějovými zvraty. Není to žádná novinka, ale obstojně to funguje, takže si až v druhé půlce začnete všímat, že přiblbých legrácek typu "ořezávátko na žihadla" nebo "medový deodorant" je až příliš na úkor opravdu dechberoucích situací (Barryho grandiózní výlet od růže přes driblující tenisový míček až k naleštěnému přednímu sklu cizího automobilu, tady se animátoři vážně snažili). Vrcholem je pak definitivní zlom do právnické roviny, kde jednak znatelně přibude lidí a druhak se začne na světlo světa klubat tolik oblíbené moralizování. Je logické, že děti potřebují poučit o tom, že bez včeliček by nebylo kytiček a bez kytiček by nebylo lidí, ale Seinfeldův nabroušený styl dostává po útoku paragrafů vážné trhliny a v akčním finále se záchranou lidstva už budete jako (budoucí) rodič zkušeně zívat.

Ale přesto jsem se při odchodu z kina usmíval. Jakkoliv tenhle pokus předčasně přichází o žihadlo a pomalu slábne, je v něm cítit progrese a snaha o posunutí žánru blíž těm, kteří již animované tvorbě poněkud odrostli. CGI animáky se pomalu ale jistě soustředí víc na obsahové taháky a méně na vyfintěnou vizuální stránku. Seinfeld byl trefou do černého, takže můžeme z Dreamworks sejmout alespoň trochu té ostudy související se třetím Shrekem a doufat v lepší zítřky (Monsters vs. Aliens vypadá velmi pokrokově :). V porovnání s pixarovkami je Pan Včelka pořád ještě dětinskou jednohubkou, ale takový dortík potřený medem se v předvánočních mrazech zatraceně hodí. Překousněte patos, zapomeňte na odpor k bolestivým bodancům a bude vám fajn. Pokud tedy český dabing totálně nezruší Seinfeldovo zapálení pro věc.