Pamela Anderson. Pokud vám to jméno nic neříká, zřejmě jste nežili v devadesátkách. Tehdy totiž tahle blonďatá ikona bulvárního světa plnila přední stránky novin a časopisů pro povrchnější čtenáře. A samozřejmě taky internet, který v té době teprve začínal, ale sehrál v životě Pamely velmi zásadní roli. Její dnes už lehce pozapomenuté osudy zaujaly dokumentaristy z Netflixu, a tak se chopili příležitosti a natočili s ní dvouhodinový dokument, aby vám odkryli nitro této padlé sexy bohyně. Anebo taky ne. Záleží totiž na tom, co od dokumentárního filmu očekáváte. 

Když se stanete hvězdou Playboye a uhranete svět svými bujnými křivkami, je dost obtížné přesvědčit ostatní, že máte na víc než na odhalování svých vnad. Pamela se o to pokusila a málem se jí to podařilo. Málem. Naskočila tehdy totiž do nově vznikajícího seriálu Baywatch neboli Pobřežní hlídka, jenž se stal na několik let absolutním hitem a boural žebříčky sledovanosti. A Pamela Anderson k tomuto historickému úspěchu velkým dílem přispěla. Její zpomalený běh po kalifornské pláži v červených plavkách se stal doslova ikonickým a přitahoval pozornost nejen k seriálu, ale i k herečce jako takové. Zdálo se, že má zářnou hereckou kariéru na dosah a přízeň publika ji vynese hodně vysoko. Následoval však pravý opak. Propadák jménem Barb Wire ukázal, že popularitě se Pamela těší spíš kvůli svému soukromému životu než jako herečka. Nekonečná řada partnerů, manželů a skandálů ji namísto na plátna kin vehnala do spárů senzacechtivých bulvárních novinářů. A její život začal připomínat jízdu na horské dráze. 

Pamela: Příběh lásky: FOTOGALERIE

Rok 2022. Stárnoucí Pamela bez mejkapu (a implantátů) listuje svými deníky a poznámkovými bloky, vzpomíná na své začátky, vypočítává zažité křivdy a pouští si domácí nahrávky (ty nehanbaté), při kterých se směje, dojímá a bilancuje. A to je všechno. Pamela: Příběh lásky je totiž vyprávění o Pamele tak, jak se vnímá a cítí ona sama. Nečekejte žádný časosběrný dokument Heleny Třeštíkové nebo osobnostní studii jako od Olgy Malířové Špátové. Zkušený dokumentarista a režisér Ryan White (Serena, Nájemní vrazi) postavil svůj film na 112 minutách upřímné zpovědi a dal tak stárnoucí Pamele možnost ukázat divákům, jak se ona sama cítila a jak moc zlý a nevděčný byl svět, který ji od útlého dětství obklopoval. Stačila mu k tomu prakticky jenom jedna místnost, kamera a Pamela Anderson, živoucí a svá, jak jste ji ještě nikdy neviděli. 

Díky nepřebernému množství deníků a poznámkových bloků, kam pečlivě zaznamenávala své dojmy den po dni, ale hlavně díky obrovskému archivu nahrávek nahlédne divák do každé důležité životní etapy, jak mu je Pamela naservíruje svým komorním, byť mnohdy excentrickým projevem. Nenucená (nebo dobře zahraná) civilnost neobyčejně obyčejné ženy zde nahrazuje ostrý dokumentární skalpel, jehož prostřednictvím byla minulost slavné herečky opakovaně pitvána den po dni, fotku po fotce a skandál po skandálu. Kromě samotné Pamely dostane ve filmu prostor jenom velice úzký okruh lidí v čele s jejími syny, pro něž musel být život s ní doslova očistcem. Všichni ostatní k divákům promlouvají skrze dobové nahrávky z nejrůznějších pořadů nebo Pameliny domácí filmotéky. Ryan White tady úmyslně míří úplně někam jinam – nejde po senzaci, nejde mu o kontroverzi, neodkrývá skrytá tajemství a neplete se Pamele do vyprávění. Prostě ji nechává mluvit a poutavé životní bilancování šikovně prostřihává četbou z deníků nebo zrnitými záběry domácí kamery. 

Přehrajte si trailer V tom spočívá největší síla, ale i nejzřetelnější slabina celého dokumentu. Tvrzení Pamely jsou pochopitelně jednostranná, navozují ryze subjektivní dojem a postrádají jakoukoli průkaznost. Není to o hledání objektivní pravdy, ani o názorech ostatních na Pamelu. Vyslovené pocity a soudy nikdo nekonfrontuje ani nekomentuje. Je to přece její show. Tady si bere slovo Pamela a pokud vám to přijde málo, musíte se poohlédnout jinde – dokumentů o ní vzniklo jenom v poslední době několik, o knižní autobiografii nemluvě. Díky zvolenému formátu však budete mít po zhlédnutí pocit, jako byste Pamelu poznali ne jako herečku nebo sexy bohyni, ale jako ženskou od vedle, se kterou se život nemazlil a zaškatulkoval ji jako vděčný objekt bulvární žumpy. Možná si to nezasloužila, nebo tomu svým chováním sama pomohla. Důležité však je, že dostala možnost podělit se s vámi o svůj úhel pohledu. Bulváru už bylo dost.