Parta chlápků seká dobrotu, ale protože se kolem točí příliš mnoho peněz, jednoho krásného dne se rozhodnou okrást svého zaměstnavatele. Vedle vykrádání banky prakticky nejklasičtější variace žánru “heist movies” přichází oděna do béčkově laděného akčňáku, který už z dálky mává na všechny fandy žánru a všem ostatním ukazuje známé gesto s vytaseným prostředníčkem.

Nejásejme však předčasně, především v případě, že jsme namlsáni poměrně slušnými trailery. Armored totiž už po dvaceti minutách odhaluje bolestnou pravdu: i tematicky neambiciózní film musí mít nějaké řemeslné ambice, aby mohl být opravdu zábavný. A tady Armored selhává na všech frontách. Tečka. Kupříkladu nemastný neslaný scénář se raději věnuje té nejméně zajímavé postavě filmu a jejím osudům, místo toho, aby překvapil nějakou skutečně zajímavou žánrovou zápletkou s dokonalým plánem a jeho dokonalým řešením. Na programu dne je rodina. Sociálka. A tak dál. Proč? A tak film začne být opravdu nudný a hlavně opravdu nelogický. A když přijde na řadu akce, ukáže se, že ani s ní to není tak horké – kromě jedné nemyslné automobilové honičky, která je alespoň dobře natočena, tu není nic, co by stálo za řeč. Samé máchání zbraněmi a spousta velkohubých keců, ale skutek utek, pánové! A není to jen záležitost určitého úseku filmu – s Armored to jde z kopce od záčatku do konce a čím víc se blížíme k vytouženému cíli, tím se situace stávají vykonstruovanější a nesmyslnější než kdykoliv předtím (konec honičky na střeše..?). Zdá se, že i na těch osmdesát minut scénář zkrátka důstojně nedosáhl a bláhově se domníval, že samotná premisa ho nějak záhadně vyplní automaticky sama a bude to cool. Ne-e.

Je to smutný pohled na takovou partu hereckých es, mezi nimiž to jiskří jako ve velkovýrobně pyrotechniky (a právě proto dostává nejvíc prostoru ta nejméně nezajímavá...?). Je to pohled o to smutnější, že se všichni dobře baví, ale prostě vůbec neví, co mají hrát. Kupříkladu Jean Reno se filmem prostojí a promlčí a teprve někde ke konci vám dojde, že tam vůbec hrál. Škoda tak velké promarněné šance.

Na závěr se sluší dodat, že ve chvíli, kdy film vůbec nedává smysl a každou minutu nabídne minimálně jednu logickou trhlinu, nemá cenu se odvolávat na to, že jde o “oddychový film” nebo - jak naši čtenáři rádi používají :-) – “film na jedno zkouknutí”. Armored je urážkou takových filmů a zářnou ukázkou toho, jak lze promarnit obrovský potenciál prostým lusknutím prstu; vzhledem k výživnému hereckému ansámblu je to ostuda na druhou.