V posledních měsících se téměř stalo pravidlem, že 3D animák se v našem hodnocení stává ekvivalentem špatně odvedené práce, která nudí i ty, pro něž je primárně určena. Dvojí nesmělé dětské pípnutí na Valiantovi je smutnou zprávou o tom, že v samotném faktu trojrozměrnosti úspěch nespočívá a scénáře se nesmí šidit. Celkem překvapivě malí i velcí zavřou oči nad animací, která nutně nemusí být superdokonalá, ale musí být přinejmenším zajímavě stylizovaná (viz Doba ledová). V případě Za plotem je tomu konečně jinak a s výběrem té nechlupatější havěti z přírodní říše se může letošní filmová sezóna už teď považovat za úspěšnou, protože filmy z první desítky odpadávají přece jen o trochu pomaleji. Tak dobrý (rozuměj výpravný, zábavný a hlavně dospělý) animák tu totiž nebyl přinejmenším od Úžasňákových. Jak nám potvrdila nedávná novinářská projekce, na Za plotem se smáli jak dospěláci, tak školáci, které si tam distributor, jak už je dnes zvykem, nahnal. Smích a spokojenost testovacího publika bývá osvědčeným lakmusovým papírkem úspěchu v makroměřítku. Ale nezakřikněme to. Srágory holt někdy králují a kvalitní filmy si kdoví proč diváci nenajdou.

A přitom by divák z traileru řekl, že Za plotem je průhledná variace na téma „já tě budu honit a ty mi budeš utíkat“, respektive „já ti budu žrát jídlo a ty mi ho budeš odtrhávat od tlamy,“ které už v šerém pravěku animace rozjeli třeba Tom a Jerry. Před projekcí si schválně pusťte lehce chaotický druhý a třetí trailer… a v kině s potěšením zjistíte, že to, co mí kolegové v trailerech postupně recenzovali se značně smíšenými pocity, funguje na velkém plátně překvapivě mnohem lépe. Hraje se totiž na několika úrovních, mezi postavičkami vznikají desítky (byť vteřinových) interakcí, a i když je hlavním hrdinou světácký mýval RJ (jehož v originále mluví Bruce Willis, leč v české verzi, jíž viděla půlka redakce, se musíte spokojit s Pavlem Soukupem), rozhodně není na plátně po celou stopáž. Těžko dokonce říci, kdo jím vlastně je. K nejvtipnějším a divácky nejvděčnějším však rozhodně bude patřit veverčák Hammy, který je díky své zběsilé kinetice ekvivalentem šavlozubce Scrata z první Doby ledové. Přirovnání k tomuto úspěšnému filmu není úplně od věci, protože tvůrci použili obdobnou - a velmi výmluvnou - „globální perspektivu.“ Na bližší vysvětlení si počkejte do kina. Nechceme vám to kazit.

Mývalův „problém“ s medvědem sice celý film rozjíždí a čas od času se k tomuto tématu vrací, aby vytvářel jakous takous osu, ale celkově je Za plotem vlastně spíše o tom, jak z domu ukrást co nejvíce jídla a utužit při tom zvířecí rodinu. Celé se tak děje s minimem únavného kecání. Kolikrát si uvědomíte, že to, co by jiní rozvedli v dialogu, vám tvůrci Za plotem ukážou prostřednictvím obrazů. Akce ve stylu špionážní Mission Impossible a s narážkami na tucty známých filmů – namátkou Likvidátor, Poslední skaut, Past aj. – a prvků lidského světa (třeba už v traileru provařený systém THX)), šlape takřka do poslední minuty. Postavičky hláškují, prakticky chybí byť jen jediný statický záběr, neustále něco vybuchuje nebo se hroutí a ani závěrečná zvěst „rodina je to nejdůležitější, bez ohledu na to, zda jsi veverka nebo želva“ není naštěstí podána natolik masivně, aby dospělí pojali dojem, že je zase někdo podceňuje. Celkem překvapivé je, že lidé jsou tentokrát „snímáni“ vcelku a jsou aktivními hybateli děje. Ne jako v případě většiny animáků, kde je tvůrci důsledně zabírají z dětské perspektivy, tedy do půl pasu, aby nerušili stylizaci.

Tohle všechno by u filmů primárně určených k pobavení CELÉ rodiny měl být naprostý standard. Žel, není, musíme se spokojit s průměrem a čekat na občasná zjevení. Tvůrce – a teď mám na mysli zejména scenáristy - však zřejmě osvítil duch Walta Disneye (a nebo trio SKG vyrukovalo se sankcemi) a tak došlo k nevídanému: mnohé (nezřídka černohumorné) vtípky mají více point, ty nejvypečenější dokonce až tři. Schválně si to občas spočítejte. Dospělí diváci je bez větších problémů „stihnou“ všechny. A to i za těch podmínek, že se toho tentokrát na plátně mnohdy děje asi 5x tolik co v běžném animáku. Otázkou jsou děti. Žijme však v doufání, že si tam našly „to své“ a z jejich smíchu usuzujme na spokojenost. I v Za plotem se občas vyskytují drobné nedokonalosti, zejména co se týče renderování. Jestliže se cíleně zaměříte-li na animaci nezvířecího a nepřírodního světa, zjistíte, že se mu nedostává textur. U umělých věcí jako jsou ulice a vybavení bytu by to ani moc nevadilo. Úplně nejhorší to je s lidskou mimikou a chloubou všech animátorů – vlasovým porostem - které by ještě klidně snesly půl roku práce na nažhavených iMACích. Nijak valné to není ani s gestikou a rychlejšími pohyby, kde u nichž občas máte dojem, že vznikají uvedením hrubých síťových modelů, jen tak tak pokrytých vrstvou „kůže,“ do vzájemných interakcí. A to už nemluvíme o překrývání objektů, kdy to kupříkladu mnohdy vypadá, jakoby se havěť nad trávou vznášela, místo aby v ní stála.

Za plotem ve vás možná nebude rezonovat stejně dlouho jako Příběh hraček nebo Hledá se Nemo, každopádně jde o jiskřivě zábavný snímek, který si možná budete chtít pustit několikrát, abyste si užili všech vtípků a narážek, jimiž se tentokrát vyloženě plýtvá. Jsou mezi námi tací, kteří raději půjdou desetkrát po sobě objevovat, co se děje za plotem, než pod kapotou pestrobarevných autíček. Jak jste na tom vy? Dejte nám pak pod článkem vědět, jak se vám tenhle zprvu podceňovaný animák líbil a co soudíte o českém dabingu versus titulkované verzi.