Kdy jindy vytáhnout do výsostné rubriky nejchlupatější, nejchlapštější a nejzásadovější film Chucka Norrise? Je to pořád jen trochu umouněné osmdesátkové béčko, co si hraje na Sergia Leoneho? Možná, ale jestli něco kromě legendárních vtipů přežije, bude to právě tenhle westernový camp, ve kterém Norris přejíždí podvyživený kompars dodávkou, prostřeluje dveře okovanou botou a dělá brokovnicí díry do týpků, co se křivě podívají. Navíc umí meditovat a tahá vlkům z huby stoličky holou rukou. 

McQuade je od první do poslední scény Komandem pro týpky, co nejezdí Poršákem, ale dodávkou. Co neodhazují telefonní budky v obchodních centrech, ale třískají se do němoty v první a poslední hospodě, co kdy v jejich zapadákově postavili, chtějí si naklonit barmanku a dát za vyučenou měšťákovi v pleteném svetru, co sem zabloudil, když si spletl sjezd z dálnice. Možná je to tím, že McQuadea točil Chuck pro Orion a nikoliv pro Cannon. Právě spolupráce s dnes již zaniklou produkční společností mu filmografii vyzdobila několika povedenými filmy. 

Hrozně rád bych řekl, že režírující Steve Carver byl génius a následně natočil spoustu legendárních snímků, ale byla by to lež jako věž. Tenhle film na svých ramenou nese jen a jen Chuck. Trochu možná i italský skladatel Francesco De Masi, současník Ennia Morriconeho. To byly dva Carverovy geniální nápady - natočit spaghetti western jako Babica - místo Eastwooda tam dáte Norrise (ne že by Clinta nezkoušeli oslovit, ale poslal je k čertu), místo Morriconeho vyberete někoho hodně podobného a místo Leoneho? Musíte to holt odtočit sám a doufat, že si toho nikdo nevšimne.

A ten druhý geniální moment? McQuade je nejen jedním z nejstylovějších Chuckových filmů, ale také je to první snímek, v němž má Norris plnovous. To byl Carverův nápad, protože v předchozích filmech si Chuck barvil vlasy na blond a byl za fešáka, co nenadále rozdává otočky. Tady chlemtá pivo, rozbíjí si plechovky o hlavu a s vizáží zkušeného kovboje přináší do městečka zákon. Vlastně se tu schází dvě charakterové rysy jeho filmografie. V průběhu osmdesátek začal točit filmy jako na běžícím páse. Jejich rozpočty rostly a Norris zcela ovládl subžánr uniformovaných akčňáků. Ať už hrál policajty (oko za oko), bodyguardy (Vynucená pomsta), vojáky (ve všem ostatním) nebo šerify (Tichá zuřivost), slavil úspěch a vylepšoval image strážců zákona. A McQuade do toho skvěle zapadá, protože je to sice od hlavy k patě kovboj, ale také bývalý mariňák. To nejlepší z obou světů.

Bitek je mimochodem snímek příjemně plný. Chuck Norris byl tehdy fyzičkou někde mezi Johnem McClanem a Johnem Rambem. Armádní kondice bez přehnaných návštěv posilovny, důraz na tílka a vesty spíš než polonahé machrování. Do souboje většinou obě strany přicházejí se zbraněmi, ale nějakým zázrakem se jich dobrovolně či nedobrovolně zbaví (to je na fantazii scenáristy). Souboje v jeho filmografii jsou vždy určeny kvalitami soupeře, takže pro to nejlepší z Chucka musíte pátrat v sérii Delta Force a Ztracen v akci. McQuade je kompromitován hlavně kvůli tomu, že David Carradine nic neumí (už se těším, až to zas od jeho fandů schytám v diskuzi). Delta Force 2 nabízí nádhernou předváděčku Chuckových schopností v koláži, kdy mučí mariňáky (přehazovačky, lámačky, otočky), Ztracen v akci 2 zdobí jedna z těch dynamičtějších závěrečných bitek. Třešničkou na dortu je samozřejmě legendární Cesta Draka.

Právě tu chtěli v závěru McQuadea s Carradinem napodobit, ale zůstal z toho jen chvályhodný záměr, ikonický soundtrack a Carradineův zakrvácený svetr, kvůli kterému se na to koukám ochotně znovu a znovu. A pustil jsem si ho i v den Chuckova nenadálého skonu, protože když slavit, tak šampaňským. Spousta jeho novějších fandů, která si pamatuje tak maximálně televizního Walkera, by to měla zkusit taky, vždyť je to vlastně ideový předchůdce. Walker je Osamělý vlk McQuade, rozmělněný pro televizní publikum, ale stále plný honiček, soubojů a vymáhání zákona. Nebudu zapírat, že během osmi sezón seriál přidal na banálních dialozích, ubral na bitkách a Chuckova fyzička rychle upadala, takže na řadu museli přijít šikovní střihači, ale vysoké ratingy (přes 10 milionů diváků na epizodu během všech osmi sezón) a export do více než stovky zemí, byly důchodem, o kterém by se leckterému jinému akčnímu hrdinovi mohlo zdát. 

Seriál byl naivní, honičky v něm probíhaly ve dvacetikilometrové rychlosti a vedlejší postavy by soudný člověk nejradši ubil krumpáčem, pokud by to stačilo jako záminka k akční scéně, ale novodobý šerif Chuck byl nad to všechno povznesen. A většina diváků také. Vynikající marketingový čuch mu uprostřed natáčení (v roce 1997) dovolil podojit stádo věrných fanoušků podruhé, když začal účinkovat v reklamách na zázračný posilovací stroj Total Gym. Co by jinému zlomilo vaz, to téměř šedesátiletého Chucka posílilo. Živě si pamatuji, jak jsme si z toho teleshoppingového zla dělali legraci, ale Chuckovo charisma bylo i při drmolení PR slibů neprůstřelné. Ten chlápek byl prostě bůh.

Tahle poklona je to nejmenší, co mu můžu vyseknout. Moje manželka ho skrz platformu Cameo požádala (čti zaplatila mu), aby mi popřál ke čtyřicátým narozeninám. Krátkou zprávičku vyseknul jako nejlepší ze svých otoček, přidal i povinné “I wish I could meet you one day”. Už to nestihneme, Chucku, ale věř mi, že během mého dospívání jsme se potkali nesčetněkrát a stejně jako miliony dětí jsem byl tím klukem z Mistra kickboxu, co občas přemýšlel o tom, jaké by to bylo, kdyby ty hordy nepřátel kosil po tvém boku. Tak zas někdy u tvých báječně nablblých filmů, co inspirovaly několik generací.