Netflix umí čas od času překvapit příjemným animákem. Svůj poslední kousek tu měla parta z Cartoon Saloon Tátův drak a vánoční Klaus má našlápnuto k tomu, aby se z něj stala skutečná vánoční klasika. Novinka Orion a tma na první pohled možná nevypadá jako něco, co by mělo podobné ambice, ovšem opak je pravdou. Stačí se podívat na jméno scenáristy, za touhle rodinnou podívanou totiž stojí Charlie Kaufman, autor filmů jako Adaptace, V kůži Johna Malkoviche nebo Věčný svit neposkvrněné mysli. Někoho takového bychom u animáku pro celou rodinu úplně nečekali, zároveň je ale jasné, že díky jeho účasti by Orion a tma mělo být něčím trošku ambicióznějším. A ono to tak i je, i když chvíli trvá, než se to potvrdí. 

Hlavní hrdina Orion se bojí úplně všeho. Zubařů, včel, holek a ze všeho nejvíc tmy. Jenže netuší, že tma existuje a je živá. Sice vypadá jako velký černý pytel a hovoří hlasem Paula Waltera Hausera, ale ve skutečnosti jde celkem o sympaťáka. Trochu moc mu to mluví, dovede být dost přesvědčivý, když něco chce a rozhodně s ním není nuda. A rozhodne se vzít Oriona na noční výpravu po světě, kde mu ukáže, proč by se ho neměl bát, představí ho dalším nočním tvorům a ukáže mu, že každý strach lze překonat, když se mu člověk postaví… tedy tak to alespoň zpočátku může vypadat. 

Orion a tma celou svou první polovinu působí jako hra na jistotu. Absolutní a svým způsobem i lehounce otravná. Orion a jeho temný parťák prostě létají nad světem, občas udělají nějakou koninu, stávají se z nich kamarádi a člověk jen čeká, kdy dojde k nějaké konfrontaci se strachem, při níž bude muset Orion ukázat, že už není tím ze všeho vyděšeným klukem, ale překonal sám sebe a nakonec třeba i zvládl promluvit se spolužačkou Sally. Připadá vám to málo? Mělo by. A taky je. Až člověka zarazí, že Kaufman se podepsal pod něco takhle rutinního. Netvrdím tu, že by Orion a tma byl špatný animák, jen zoufale předvídatelný, neoriginální a není v něm vidět moc snahy o cokoliv nad rámec průměru a „dětem tohle bude stačit a dospělé to nenaštve.“ Jenže opakuji, mluvíme tu opravdu jen o té první polovině. Pak na to Kaufman šlápne a začnou se dít konečně zajímavé věci. I když jich je možná trochu moc. 

V každém případě když už se začnete smiřovat s tím, že Orion a tma je obstojný, ale vlastně ne moc zajímavý animák, ukáže se, že Kaufman se s něčím takovým nehodlal spokojit. Jakmile se začne vyčerpávat téma „neboj se, mladej“, což se stane dost brzy, scenárista připomene, proč patří ve svém oboru k nejlepším. Neurážející a neambiciózní podívaná se začne nenápadně měnit v příběh, ve kterém se řeší povaha samotného strachu i fakt, že nakonec nemusí jít o úplně špatnou věc. Každý z hrdinů se najednou musí konfrontovat s tím, co ho děsí a náhle to nejsou ony zmíněné včely a zubaři, spíš mnohem hlubší a krutější traumata, jaká si v sobě nese každý. Ať už je to kluk Orion, jeho kamarád ze tmy, malí diváci i jejich rodiče. 

Kaufman náhle začne míchat světy, v nichž se jeho novinka odehrává, dohromady, realita se mísí s fantazií, příběh a samotný svět se kaufmanovsky zamotává a komplikuje jako ve Věčném svitu neposkvrněné mysli. S tím, jak se blíží konec, začíná být Orion a tma o dost zajímavější, chytřejší a neutíká od komplikovaných témat, kvůli nimž možná budou muset rodiče s dětmi probrat pár zásadních věcí. Za fasádou obyčejného a zprvu nijak zvlášť zajímavého animovaného dobrodružství se tak schovává příjemně vrstevnatá „kaufmanovka“, která se nebojí zkoušet divákům dávat víc než jen zábavu na jeden večer. 

Hlavní potíž tak – pokud nepočítám z logických důvodů unylejší první polovinu – však tkví v tom, že onen přechod z tradiční animované pohádky ke skoro až filozofickému dílu probíhá až příliš náhle a divoce. A tím, že Orion a tma člověka v prvních čtyřiceti minutách skoro až ukolébá do letargie tím, jak moc je obyčejný, mohou být tempo, témata a celkově styl druhé části pro někoho dost těžko stravitelné. Ta změna stylu přijde zkrátka možná až příliš náhle. Navíc udržet pozornost do okamžiku, než začne být film zajímavý, není snadné i kvůli tomu, že není vizuálně nijak úchvatný. Nevypadá špatně, ovšem oku lahodících nápadů tu moc nenajdeme a až příliš často si tu člověk vzpomene na partičku z V hlavě nebo třeba Příšerky s.r.o., což není nic proti ničemu, ale trošku zábavnější na pohled by to určitě být mohlo. 

Celkově jde však rozhodně o zajímavou podívanou, která potěší svou snahou nabídnout víc než běžné animáky. Na druhou stranu pomalý rozjezd, nepříliš zajímavá audiovizuální stránka a občas až příliš divoké tempo v poslední části Orionovi a tmě podráží nohy. Ale pokud máte chuť zkusit trochu jiného Charlieho Kaufmana, řešíte s dětmi noční strachy, nebo prostě chcete zase po delší době vidět rodinný animák, jaký si nevystačí jen s povrchní zábavou a chce nabídnout něco víc, za pokus to určitě stojí. I když je ten pokus malinko nedotažený.