Poněkud zavádějící název pro film, v němž hodní lidé dostávají přes prsty a parchantům se daří. Ale vše se v dobré obrátí. Stačí najít před svým obchodem s nerozbitnými WC mísami malé harmonium, nechat se vydírat dívkou z pornolinky, potkat ženu svého života a pokusit se vytřískat miliony leteckých mil díky díře v reklamní kampani jedné potravinářské společnosti. Pokud byste tuhle šablonu načrtli ve kterémkoliv jiném filmu Adama Sandlera, pravděpodobně by se to neobešlo bez zběsilých pádů a ran do hlav, možná by došlo i na nějaké ty tělesné tekutiny. Čas od času se však i ten nejprovařenější komik, tlačící ze svých komediálních taškařic desítky a stovky milionů, rozhodne dělat umění. A má to štěstí, když narazí na režiséra, který chce zrovna shodou náhod ve stejný okamžik nabourat zavedená žánrová klišé.

Paul Thomas Anderson je mistr práce s náhodou, štěstím a obyčejnými lidskými strastmi z perspektivy třetí osoby (čím víc je nachytá, tím lépe). Má rád dlouhé rozjímavé záběry a sprosté dialogy. Jak v něčem takovém lze ukotvit romantickou komedii, která skutečně má být romantická? Vpasovat Sandlera z prvoplánově smíchotvorné polohy do jemné tragikomiky a opít ho jemným bláznovstvím a hrubší jednoduchostí (ne hloupostí!). Jakkoliv to může znít zhovadile, funguje to:

Sandlerova proměna je neuvěřitelná. Vnímavý, citlivý chlapík, kterému se život vysmívá a plive do ksichtu, nachází štěstí a pravou lásku. Že u toho potřebuje rozbíjet záchody a nervózně se ošívat, je jen průvodní jev jeho vnitřní transformace. A nemůžete mu to zazlívat; Můžete jen fandit a přát, protože jestli Andersonův film něco ilustruje, pak je to jednoduché poselství o tom, že i prosťáček může najít zlatý důl svého života.

V omamných (nejen vizuálních, ale i rytmických) kontrastech, neuvěřitelně nápadité režii a nepopsatelné legračně-tesknivé náladě. Žádná estrádní vystoupení, žádný Rob Schneider; Skutečný charakter v neskutečném filmu pod vedením režiséra, který moc dobře ví, kam kráčí. Jeden z romantických milníků. Bez nadsázky.