
k0C0UR
16:30 | 04.01.2009 |
Animáci, animákyně, animáčata! A ostatní chásko, co se snaží přimět nebohé maminky, aby v rámci sobotních výletů do nákupních center obšťastnily své ratolesti lístkem do kin. Jste nenasytná chamraď, která se stala synonymem pro primitivní rychlokvašenou zábavu. Alespoň něco mi ale poslední přírůstek do vašich řad dal. Stal jsem se svědkem čehosi, o čem se skromně domnívám, že je v poslední době při dopoledních návštěvách kin naprosto modelové. Následující rozhovor mezi maminkou (M) a dítětem (D) je stoprocentně autentický a nijak cenzurovaný. Ve vedlejší úloze figuruje prodavačka lístků aka P.
D: „Jé, dívej! Ten plakát s těma zvířatkama je hrozně legrační, že jo, mami?“
M: „No… já nevím. To je zase ten Madagaskar? Třetí díl?“
D: „Ale neeeee, mami! To je o tom medvědovi a jelenovi, jak zachraňovali les!“
M: „Aha.“
D: „No a jak tam pak všichni bojovali a ty zvířata vyhráli ten les!“
M: „Hm.“
D: „No a… ten medvěd se jmenoval… no… a byly tam taky kachny!“
M: „No vidíš to. To taky někdy dávali?“
D: „Mamí?“
M: „Mmm?“
D: „Půjdem na to? Prosíííím! Táta stejně kouká doma na televizi, tak se zlobit nebude!“
M: „No… a nepůjčíme si raději něco na DVD? Podívej, takových filmů už dneska je! Minulý týden jsem tam viděla tučňáka…“
D: „Neee! Já chci na jelena a medvědaaa! Mamííí!“
M: „Tak jo, no. Co mám s tebou dělat. Ale slib mi, že tam zase nebudeš pobíhat a házet všude popcorn!“
D: „Slibujuuuuu!“
(přesun k pokladnám)
M: „Dobrý den, dvakrát na Loveckou sezónu. Dítě, dospělý.“
P: „Áno… 278 korunek vás poprosím!“
M: „Moment, počkejte, jak korunek? Tolik? To je nějak moc ne? Má ten film aspoň dvě hodiny?“
P: „Lovecká sezóna… Lovecká sezóna… á, tady. Lovecká sezóna má asi 69 minut.“
M: „Aha. Pak je přestávka a je druhá část?“
P: „Ne. To je celý film.“
M: „Aha. To je teda pěkná zlodějina.“
P: („Další nána s dítětem, co si přišla dupnout.“) „Obávám se, že to není naše vina. Jeden lístek rovná se jeden film bez rozdílu.“
M: „Hm, tak vám teda děkuju. Pojď, prosím tě.“
(přesun do sálu)
D: „Jé, hele! Tady je ale dětí s maminkama!“
(pohled na rozjuchané ratolesti, čekající na jelena a jejich nasupené doprovody, které za 69 minut filmu daly 278 korunek)
M: „Pojď si sednout, máme to sem.“
D: „Mamí, co to je to Vo-dafo…ne? A už to začne? Já chci jelena!“
(po deseti minutách)
D: „Jééé, jelen! Podivej, jak má velký parohy! Jéééchichi!“
M: „Pšt! A sedni si!“
D: „Hele, medvěd! Mami, mami, medvěd!“
M: „Já vidim. Sedni si.“
D: „Jéé, mami, ten je vtipnej! Podivej!“
M: „Já vidim! A sedni si už!“
D: „Jéééhehéé! Ten pes vypadá jako párek!“
M: „To je jezevčík. Nekřič.“
D: „Jé, oni ho kradou! Né! Pejsku, utikej!“
M: „Přestaň! Na něčem jsme se dohodli. Nebudeš dělat bordel!“
D: „Ale to je smutný hrozně… a oni ho teď půjdou hledat?“
M: „Určitě ho půjdou hledat. Hlavně se uklidni.“
(za 15 minut)
D: „Jéé, už ho maj!“
(za 10 minut)
D: „Jéé, už ho zase nemaj! Chudák pejsek!“
(za 15 minut)
D: „Jéé, už ho maj!“
(za 10 minut)
D: „Jéé, už ho zase nemaj! Chudák pejsek!“
(za 15 minut)
D: „Jéé, už ho maj! A mami, to už je konec? Jéééé, to bylo krátký! A budou po titulkách nějaký tučňáci ještě?“
M: „&%#$! Hmpf. Pojď už.“
D: „A mami, o čem to vlastně bylo? A proč ten velkej jelen nešel s nima? A proč se hejbali tak jako divně? Jako divnejc než třeba ve Shrekovi, jak tam je ten zlobr a ta princezna, co umí kung-fu! A ten les byl takovej prázdnej a ty lidi se divně hejbali…“
M: „Já nevim. Asi to bylo levný, víš, a mělo to jít přímo na DVD.“
D: „Aha.“
A já už jenom dodám, že tenhle příběh je pravda a já sním svůj klobouk, jestli jsem vám lhal. Počkejte na DVD, o nic zásadního nepřijdete (a když minete i DVD, pořád o nic zásadního nepřijdete).