Od konce 70. let nebylo výjimkou, že se z ambiciózního dramatu o Vietnamské válce vyklubal hit. Coppola se trefil s Apokalypsou, Stone s Četou a Kubrick s Olověnou vestou, takže není divu, že se v jejich stopách vydal Brian De Palma. Ten šel ještě o krok dál a vsadil na adaptaci skutečných událostí z roku 1966, které jsou známé jako Incident na kótě 192.

Tady už si pomalu chystejte žaludky, protože to s tím „krokem dál“ myslím vážně. Hororový příběh skupiny amerických vojáků začal ve chvíli, kdy se rozhodli unést a znásilnit co nejhezčí Vietnamku, aby si „zvedli morálku“. Jeden z nich s plánem hlasitě nesouhlasil. Zůstal však donucen okolnostmi s jednotkou, která se časně ráno vplížila do malé vesnice a odešla z ní se spoutanou mladou dívkou.

Ne, nebudu vám tu vypisovat, co se dělo dál. Správně jste ale došli k závěru, že nic hezkého, a celý ohavný případ rezonoval tak moc, že o něm slavný novinář Daniel Lang napsal článek do New Yorku a posléze i knihu. Ta se ihned dočkala dvou velmi volných adaptací (O.K., Hosté), načež doputovala až k Brianu De Palmovi.

Režisérovi Zjizvené tváře a Nesmiřitelných trvalo skoro dekádu, než Oběti války dotlačil před kamery. Rozhodl se přitom natáčet v Thajsku a vsadil na netypické obsazení. Sean Penn měl sice za sebou řadu vážných rolí, pořád byl ale známý hlavně jako hulič ze Zlatých časů na Ridgemont High. Michael J. Fox si pak nově užíval pozici komediálního miláčka celého světa a jen málokoho napadlo, že se těsně před natáčením Návratu do budoucnosti II a III ponoří do totální válečné deprese.

Oba pánové ale ve scénáři viděli obrovskou výzvu a rozhodli se, že oblečou uniformy a ukážou celému světu tu nejstinnější stránku americké armády. Pokud už máte za sebou všechny nejznámější filmy o Vietnamské válce, dobře víte, že se v nich jde daleko za hranu. Oběti války bych se však nebál prohlásit za nejdrsnější, protože nejsou o tom, jak si jdou dvě skupiny lidí nemilosrdně po krku. V centru dění je nevinná dívka a voják, jenž tvrdě naráží na hranice válečné mašinerie, která může člověka semlít úplně jiným způsobem, než při náboru čekal.

Oběti války z mrazivého skutečného příběhu neuhýbají ani o centimetr a výsledkem je film, který se vám zaryje hluboko pod kůži a některé scény už nikdy nedostanete z hlavy. V dnešní době takových celovečeráků bohužel moc nevzniká. Na konci 80. let ale v Hollywoodu platila úplně jiná pravidla, takže mohl klučina z populární komedie o cestování v čase najednou prožívat armádní peklo toho nejhrubšího zrna.

Michael J. Fox je ve své roli pochopitelně skvělý a démonický Sean Penn také plní brutální zadání na absolutní maximum. De Palmova režie pak nepřekvapí tradiční syrovostí, se kterou vás na dvě hodiny chytí kolem krku a zničí vás stejně jako hlavního hrdinu. Oběti války byly ve své době kritizovány za řekněme lehce optimistický závěr. Možná i kvůli němu je kompletně ignorovaly všechny filmové ceny (Morricone bojoval o Zlatý glóbus a tím to haslo), nemluvě o tom, že totálně propadly v kinech.

O to větším klenotem jsou ale dnes. Vidět Michaela J. Foxe na hraně mentálních sil je takřka zjevení a Penn je tu snad ještě lepší než v Jedné bitvě za druhou. Pokud si tedy věříte na to, že zvládnete hodně drsný válečný film, podívejte se, co hororový klasik a odborník na gangsterky vydestiloval z vietnamského inferna. Tak daleko jako De Palma vážně nezašli ani Stone a Kubrick.

P.S. Oběti války jsou dostupné asi jen na Apple TV, kde se podivně tváří jako film z roku 2011.