Poetika francouzských animáků v celé své kráse na plátně českých kin. Za to vždycky dík. Nejen filmy Sylvaina Chometa živ je divák, jenž si rád proloží ty haldy popcornu něčím jiným… Bohužel Obchod pro sebevrahy není tak precizně doťuknutý, neprovází ho aura geniálního díla a můj recenzující kolega pravděpodobně nebude volat po nějakém tom Oscarovi a globálním docenění. Ale samotná upoutávka si okamžitě podmaní krásně stylizovanou animací a morbiditou, která je přeci jen hravější a pitoresknější, než jak jsme zvyklí vídat třeba u Tima Burtona. A má i v dobách té omílané krize větší společenskou platnost – tyhle metafory o rozkladu západní civilizace se nám nějak houfně množí, málokterá vám ale nabídne nakonec tak pozitivní a „budovatelské“ vyznění jako právě Obchod pro sebevrahy, kde smutné město plné zničených lidí prosvětlí jeden usměvavý capart.