Dílo Johna Steinbecka O myších a lidech patří ke klasice americké literatury dvacátého století a přiznejme si to – takové příběhy bývají málokdy doopravdy zajímavé. Tohle je ale výjimka a filmové zpracování navíc patří mezi tu malou skupinu adaptací, které dokázaly s předlohou držet krok. Gary Sinise se jako režisér předvedl v tom nejlepším světle. Neexperimentuje s postavami ani s dějem a má k předloze až posvátnou úctu (Steinbeckovi by se to určitě líbilo), ale zároveň dobře ví, jak funguje film. Možná, že by se O myších a lidech dala vytknout jistá podbízivost a klišovitost, ale co na tom, když to tak dobře funguje? Sinise dokázal zachytit atmosféru hospodářské krize velmi věrně a působivě a v kontrastu s životem na ranči, kde oba hlavní hrdinové alespoň na chvíli najdou místo, na kterém by mohli mít klid a naději na dobrý život, funguje úžasně.

Dalším obrovským pozitivem a nejspíš i hlavním důvodem, proč se po filmu začít shánět, jsou herecké výkony. Steinbeck ve své knize vytvořil úžasné charaktery a Sinise musel vybrat jen ty správné herce. Sám sebe obsadil do hlavní role George a pokud vás zajímalo, jak Robert Zemeckis přišel na to, že by zrovna tenhle tehdy téměř neznámý herec měl mít druhou největší roli ve Forrestu Gumpovi, po shlédnutí O myších a lidech už budete mít jasno. I Sinise však zůstává ve stínu Johna Malkoviche. Jeho Lennie v sobě má tu správnou porci dětské naivity a nikdy se nestane, že by to se svým hereckým projevem přehnal. Vzbuzuje zároveň lítost i pochopení a přátelství obou hlavích hrdinů je opravdu stoprocentně uvěřitelné.

Gary Sinise by zkrátka měl režírovat častěji. Má talent na to dobře vyvážit všechny složky, které dělají kvalitní film. O myších a lidech je chytrý a dojemný příběh s vynikajícími hereckými výkony a emocionálně velmi silným závěrem. Málokterý film se dokázal takhle přiblížit knižní předloze a přitom se nestát jen její pouhou „nástavbou.“