Většina herců a hereček se musí k Oscarovi propracovávat přes menší role a méně ambiciózní snímky a žánry. Jennifer Lawrence to vzala obráceně. Plešouna dostala, když jí bylo dvaadvacet, k tomu přidala pár nominací a i když se objevila v X-Menech a Hunger Games, nějaké opravdové hříchy mládí bychom u ní hledali docela obtížně. A asi jí to mrzí, takže po třicítce kývla na eRkovou komedii ve stylu Prciček, aby se pořádně vyblbla… to jsem si tedy myslel ještě před tím, než jsem se uvelebil v kině. Její novinka Nic ve zlým se ale ukázala být trošku jiným filmem, než na jaký lákaly trailery. 

Dvaatřicetiletá Maddie má problém. Žije ve městě, kam se ve velkém stěhují boháči, a tak je všechno drahé a ona tak trochu nestíhá platit účty, takže jednoho dne přijde o auto. A vzhledem k tomu, že se živí jako řidič Uberu, je to problém a pokud ho rychle nevyřeší, možná přijde i o střechu nad hlavou. Zoufalá situace si žádá zoufalé řešení, a tak Maddie kývne na inzerát, v němž starostliví manželé hledají někoho, kdo by jejich devatenáctiletého syna Percyho trochu zaučil. Nemá jít jen o sex, ale o to, že Percy jde na vysokou a přitom veškerý čas tráví doma, nemá kamarády, v životě nebyl na party, nikdy se neopil a holek se bojí. A Maddie by mu měla pomoci trošku roztáhnout křídla. Jenže brzy ona i její klient, který netuší, že ho agresivně balí „profík“, zjistí, že tohle nebude jen o sexu a blbnutí a že se můžou jeden od druhého mnohému naučit. A třeba konečně dospět. 

Nic ve zlým: FOTOGALERIE

Vůbec bych se nedivil, kdybyste po trailerech a přečtení synopse vyrazili do kina s tím, že dostanete přisprostlou sexy podívanou, v níž Jennifer Lawrence hraje jako Seth Rogen zamlada a provádí věci, za jaké by se styděl i Steve Stifler. Já vám teď nebudu tvrdit, že opak je pravdou, ale upoutávky, plakáty i celkový dojem, který může vyvolávat reklamní kampaň, se od výsledného filmu liší. A ne málo. 

Nic ve zlým sice stojí na „prcičkovských“ základech, vedle nich tu je však vidět, že tvůrci hledali inspiraci i jinde. Tady vykoukne John Hughes, tamhle Cameron Crowe a občas dokonce třeba i Hledám Amy od Kevina Smithe. Pokud marně přemýšlíte, co si pod touhle kombinací představit, nevytáčejte svůj mozek do vysokých obrátek, protože vám to samozřejmě řeknu. Nic ve zlým se velmi rychle změní z lehce amorální komedie v celkem obyčejnou a velmi příjemnou a především civilní romanci, v níž nejde ani tak o možná trošku problematický vztah dvaatřicetileté hrdinky a devatenáctiletého kluka, ale o obyčejné kamarádství. To, že Percy má spoustu problémů a důvodů k tomu, aby se schovával před světem, je evidentní od začátku. Na druhou stranu ona i Maddie má pořádnou sbírku traumat, nejistot a strachů z budoucnosti. A stejně jako její klient potřebuje občas dostat pár facek, aby se nechovala jako paličatá kráva ochotně si kazící vlastní život. 

A je to dobře. I proto, že režírující Gene Stupnitsky tu komedii moc nezvládá. I jeho Hodní hoši, kteří by se mi za běžných okolností asi mohli líbit hodně, mě zklamali a tady se potvrzuje, že Stupnitsky to za kamerou neumí. Polovinu vtipů nedovede prodat, naprosto nesmyslně cpe do filmu postavičky, které jsou prakticky k ničemu nebo beze slova zmizí (právník Maddie, chůvák) a právě v těch zmíněných prcičkovských momentech mu to jde zdaleka nejhůř. Jako kdyby eRková komedie nebyl jeho šálek kávy a on chtěl točit něco úplně jiného. Což je vzhledem k faktu, že si sám napsal i scénář, dost pravděpodobně blbost. Takže to prostě asi jen nebude příliš schopný komediální režisér. Naštěstí když snímek zvolní a začne jít trošku víc do hloubky, zvládne Stupnitsky když už ne režijně překvapovat, tak alespoň dělat, co se po něm chce. 

Hlavními tahouny jsou ale Jennifer Lawrence a neokoukaný Andrew Barth Feldman. Chemie mezi jejich hrdiny je absolutní a oba dva dovedou skvěle přeskakovat z trapnosti do legrace (Lawrence tu sama ze sebe předvede víc, než byste čekali), až do civilní vztahovky a skoro až dramatu. Maddie navíc není takové tele, jak upoutávky ukazují a Percy takový loser, jak byste si mohli myslet. Jsou to prostě jen dva nejistí, ovšem sympatičtí lidé, kteří kolem sebe hodně kopou, i když každý trošku jinak, a přitom hledají způsob, jak utéct sami před sebou. V momentech, kdy se říkají nepříjemné pravdy a odhalují skrývaná traumata, je Nic ve zlým zdaleka nejsilnější. 

Nakonec je to tedy až nečekaně příjemná podívaná, ovšem nebál bych se říct, že úplně jiná, než na jakou se nepřipravený divák vydá do kina. Ale já jsem vlastně rád, že i když se Jennifer Lawrence odhodlala zkusit to v nějakém méně respektovaném žánru a tím malinko riskovala svou hereckou pověst, zvládla to ustát víc než se ctí. A pojmout obhroublou komedii tak, aby tu měla dost prostoru předvést, že umí sakra dobře hrát. Co na její přístup k žánru však řeknou diváci, kteří vyrazí na nové Prcičky, to fakt odhadnout nedovedu.