Jako by to bylo včera, když jsem na tuhle parádu koukal s dokořán otevřenýma očima a ušima. Bylo to někdy na přelomu devadesátých a nultých let, kdy se anime háčkovala především mezi studenty, kteří si k ní dokázali najít na rozvíjejícím se internetu cestičky. Nekonečný Dragon Ball Z, ale především svatá trojice Akira, Ghost in the Shell a Ninja Scroll dávaly českým fandům první lekce z japonské kultury. Bylo to dost možná nefér, takhle na první dobrou hltat hned to nejlepší, co mohla japonská animace nabídnout. Ninja Scroll měl jemňoučkou a vypiplanou dynamiku soubojů, která svého času inspirovala i sourozence Wachowské, když připravovali Matrix. Ostatně zmíněné tři celovečerní anime jsou beranidlem japonské animované kinematografie na západní trhy. Odtud pak prosákly i k nám a zaznamenaly zasloužený úspěch.

Ninja Scroll je epická devadesátiminutovka s neporazitelným hrdinou, co musí rozkrájet osm démonů z Kimonu, mocných ninjů s nadpřirozenými schopnostmi. Kdo znal jen Amerického ninju, ten se musí připravit na rychlou lekci. Násilí, sex a image ninjů jako potulných chlápků s velkými klobouky a bleskurychlými katanami. A taky spoustu emocí, jimiž se tu vrhá častěji než obávanými hvězdicemi. Hlavní hrdina Jubei je možná přiliš rychlý na jakoukoliv sečnou ránu, ale od osudu to přeci jenom schytá dost. A divák zvyklý na západní schémata si nestačí dělat poznámky. Scenárista a režisér Yoshiaki Kawajiri chtěl v Ninja Scrollu zadaptovat hned několik klasických svitků, ale pak mu došlo, že je těch motivů na půl druhé hodiny až příliš a především myslel dopředu na západní publikum, pro nějž budou bez vnitřních monologů a vysvětlovaček některé dějové mechanismy neprůhledné.

A tak je Ninja Scroll tak nějak o ničem a o všem. Jeho neustávající tempo a odevšad vyskakující, jen rychle načrtnutí nepřátelé, mohou naopak vzbudit pocit povrchní honby za šokantními výjevy. Nahé ženštiny, kolem nichž se ovíjejí hadi, kamenná monstra znásilňující křehké dívky, zásadoví samurajové s žiletkově ostrými monology i chvaty. Ninja Scroll je kreslený mocnými a širokými tahy. Někde mezi nimi však vytahuje růžky nádherný svět, v němž byste coby nezranitelný a neviditelný divák chtěli strávit celé roky. 

Ruční animace s utlumenou paletou a záběromluvou hraných filmů, k tomu tucet postav, z nichž by každá utáhla vlastní vesmír, a třicet let marného napodobování. Ninja Scroll stojí za zhlédnutí i dnes a může se v odrazu vlastní čepele jen smát hollywoodským snahám o hranou adaptaci. Leonardo DiCaprio coby producent koupil práva už v roce 2008, ale ani za patnáct let se projekt nehnul ani o píď. Zůstává na papíře, protože papír snese všechno. Zadaptovat ho by byl nadlidský úkol. Je to jako s tím mácháním katanou. Jakmile se zakousnete do první scény, přijde vám to všechno přirozené a snadné. Ale jakmile onu chladnou a nic neodpouštějící zbraň vezmete do ruky, začnou létat prsty. A budou to ty vaše. Není divu, že i po třech dekádách mají všichni k moudrům sepsaným v ninjovském svitku patřičný respekt.