Tak jako patří k podzimní sezóně oscarové herecké koncerty, očekává každý z nás od té prázdninové nějaký pořádný výplach. S hvězdami nebo bez nich, od Baye nebo od nějakého noname floutka, zkrátka něco, co uvolní endorfiny stůj co stůj. Nenechá se to zastavit ani blbou zápletkou, ani nedostatkem peněz a zkusí to připomenout staré dobré osmdesátky, na kterých jsme vyrůstali. Do téhle škatulky nedávno spadnul Wanted (i když Bekmambetov je možná až příliš roztěkaný než aby byl považován za "old school"), ale teď přichází Never Back Down - Rychle a zběsile pro velké kluky bez auta a řidičáku.

Mohli bychom to odbýt klasickou DVD recenzí, ale stejně jako svého času The Marine, i tenhle film si zaslouží plnou zář reflektorů (a nabitý kinosál, ale toho už se holt nedočkáme... chytněte si film alespoň na duhové placce). Proč? V podstatě celé redakci udělal dobře u srdce a to i přesto, že hlavního hrdinu Karate Kida k smrti nenávidíme. Od té doby se ale řada věcí změnila - i když scenáristé, inspirováni teenagerskou klasikou let dávno minulých, respektovali většinu stavebních prvků, neduživého Daniela nahradil věčně naštvaný fotbalista Jake a kapesní pan Miyagi vyrostl v OBROVSKÉHO Djimona Hounsou, který svá moudra doplňuje otočkami, ze kterých by praskaly žebra i Hulkovi... Djimon ostatně nosí stejnou velikost trička. Ale zpátky k ději... Jake žije s matkou a mladším bratrem. Jeho otec kdysi tragicky umřel, což mu čas od času někdo připomene, načež ho Jake zmlátí do kulatýho čtverce. Takže se pořád stěhuje a stěhuje, až zakotví na škole, kde se z mlácení do geometrických objektů stala závislost. Takový malý klub rváčů se tu prostě koná se stejnou pravidelností jako fotbalové tréninky a všichni se na něj pak rádi mrknou na YouTube.

Jakea předchází pověst, takže netrvá dlouho, než se kolem něj začne motat vilná blondýna a agresivní blondýn. Ona na něj chce sahat, on ho chce praštit. K čemuž, jak se postupem času ukáže, mají ty nejlepší předpoklady. Jake prostě dostane nakládačku, pak vyhledá největšího bad moth... v okolí, následuje jedna, dvě, tři tréninkové koláže a závěrečný souboj na parkovišti. A jako slepenec toho nejlepšího z toho nejohranějšího to funguje naprosto dokonale. Pokusíme se teď vysvětlit proč.

Režisér Jeff Wadlow nevsadil jen na hezké barvičky. Ano, jeho film vypadá tak cool jako Rychle a zběsile a dokonce je podobně "přehledně" sestříhaný. Žádná divoká ruční kamera, žádný raketometný střih. Never Back Down je rychle sekaným filmem, ale svoje akční scény si hýčká a chce, aby z nich diváci viděli to nejpodstatnější - pečlivou choreografii, napnuté svaly a sveřepé výrazy ve tvářích bojovníků. O nic jiného v postatě nejde, jakýkoliv dějový podtext zůstává podtextem - rodina, sidekickové, trenér s jizvou na duši... vyslechnout a zapomenout, všechno totiž směřuje k závěrečnému duelu a hrdina i záporák jsou právě tak jednorozměrní, aby se omezili na jednořádkové hlášky. Správně načasovaný bonmot před prvním úderem, stejně správné odplivnutí po tom posledním. Když to funguje Rockymu, proč bychom to nezkusili taky, ostatně tahle zkratkovitost je přesně šitá na míru publika, které je ve filmu personifikováno armádou čumilů, co si nahrávají zápasy na všudypřítomné displeje mobilních telefonů.

Dokonce i Jakeův kamarád radši vytáhne telefon, aby vše nahrál, když nebohého mladíka začnou otravovat čtyři mexičtí dělníci, místo aby mu pomohl. Wadlow to ovšem v žádném případě nemíní jako obžalobu současné mladé generace. Někdo to prostě musel nahrát, žádnou hloubku v tom nehledejte. Ostatně hlavní hrdina je od začátku do konce rváč, jen se během filmu naučí likvidovat své protivníky trochu efektivněji a získá důvod, proč rozdávat rány. I jeho matka, která se bojí, že dává svému mladšímu bratrovi špatný příklad a od soubojů ho zrazuje, ho na konci poplácá po zádech a vyšle ho do boje. Když je to za správnou věc, tak ať ti šmejdi krvácí. Těžko budete v letošní nabídce hledat podobně černobílou realitu. Never Back Down na druhou stranu několikrát upozorňuje odkud a kam chce dojít. Kdo z fanoušků Death Sentence přemýšlel nad tím, jak je možné, že Kevin Bacon pobíhá s brokovnicí po městě a ustřeluje gangsterům končetiny? Když vás naštvou, zabíjení je stejně přirozené jako dýchání. Tihle týpkové tě slyšeli, Johne. Měl by si z nich radost.

A já mám radost z Wadlowa. Jeho předchozí počin, horor Cry_Wolf, jsem nekompromisně strhal, ale tenhle backhand mi vyrazil dech. Přesně tak vyžehlené, s aviváží, do které by se zamiloval i králíček Azurit. Metrosexuální feeling od hlavy až k patě narušuje pouze maminka Leslie Hope (možná si jí pamatujete z první sezóny 24 hodin) a Djimon Hounsou, jehož bicepsy vyplní půlku širokoúhlých záběrů. Casting se tentokrát neřídil tím, jak kdo umí hrát, ale tím jak kdo vypadá. Hlavní hrdina připomíná Toma Cruise na steroidech, jeho budoucí holka ze dvou třetin myslitelných úhlů vypadá jako Scarlett Johansson a záporák nechá vzpomenout na Paula Walkera, který tráví po nocích čas u plakátů s Tylerem Durdenem. Kdyby hráli tak jak vypadají, musela by Akademie přehodnotit své priority, ale naštěstí tu všem ke spokojenosti stačí pár chytrých řečiček o kontrole dechu a poznávání sebe sama. A když to přestane fungovat, prostě do toho vší silou kopněte. A jeden z vás to pak nerozchodí, ale to už je život.

Never Back Down trefil moje slabé místo. Vrátil mě o deset let zpátky, se všemi těmi šťavnatými detaily. Nabušený soundtrack, makrozáběry na činky, švihadla a zpocené deltové svaly... usmívající se trenér (nechybí dokonce ani skoro-čtyřprocentní objetí jako ve třetím Rockym!), zpomalovačky na každém rohu a klíčový flashback před rozhodujícím nástupem. A k tomu opravdu, ale opravdu vydařené akční scény. Tentokrát bojová umění nejsou využita jen jako nějaká drátěná berlička - kluci se vážně snaží a i hardcore fanoušci MMA budou mít z výsledku radost, protože techniky jsou přesné a hlavně je nešidí kamera. Když někdo s někým praští o zem bolí to nejen maníka na plátně. Takže si k tomu radši sežeňte dost ledu. Můžete ho dávat do drinků, přikládat na imaginární zranění a někteří ho ocení možná i na hlavě, pokud by je náhodou napadlo zkoušet něco takového venku. Tenhle mentorský dodatek je možná úplně zbytečný, ale když si vzpomenu na šílence se škodovkou, co si mysleli, že z nich bude druhý Vin Diesel, možná to není úplně od věci. Právě tohle nalití energie do hlav je největší devizou filmu, doufejme, že u většiny jedinců to u dobrých pocitů začne a skončí.