Je začátek roku a do českých kin se prodírá jeden oscarový kandidát za druhým. Upřímně můžu říct, že se letošní výběr nese především v duchu "a další průměrný drama...", o to víc proto potěší, když se zčistajasna objeví film, jenž dokáže diváka rozdupat na molekuly. Ano, hádáte správně. Z Nic nás nerozdělí se vyklubala špička lednové kinonabídky, která si zaslouží audienci v kinosále daleko víc než věhlasné americké fláky.

Postavy tu dostávají zabrat takovým způsobem, že není těžké s nimi naplno soucítit.Ale to začínám od konce. Do začátku přitom potřebujete vědět akorát to, že Naomi Watts a Ewan McGregor hrají mamku a taťku, kteří se rozhodnou strávit Vánoce v Thajsku. Do krásného rekreačního střediska si přivezou tři syny, prázdninovou idylu jim ale brzy zhatí obří vlna tsunami, která svátky změní v boj o holé přežití. Vyváznou z téhle šlamastyky všichni? A bude to bez trvalých fyzických následků? Nervydrásající dvě hodiny začínají...

Už teď slyším cyničtější členy divácké obce, že nám není servírováno nic víc než další uberdoják, jenž svůj vznik ospravedlňuje oblíbenou nálepkou "podle skutečných událostí". Nic nás nerozdělí má ale oproti letošní grupě historických lekcí (nechci ukazovat...) hned několik výhod. Zaprvé nevíte, jak přesně to celé dopadne. Za druhé tu postavy dostávají zabrat takovým způsobem, že není těžké s nimi naplno soucítit. A zatřetí na tenhle katastrofický biják dohlíží Juan Antonio Bayona (Sirotčinec), který musí momentálně dostávat jednu hollywoodskou nabídku za druhou.

Přehrajte si trailer Bayona se tu totiž předvádí jako brilantní režisér prakticky ve všech ohledech. Z dospělých i dětských herců ždíme maximum. Udrží tempo filmu i poté, co "nejakčnější" materiál vystřílí v první půlhodině. A především oslňuje technickým zpracováním, které jednoduše nemá chybu. Vzpomínky na Emmerichovi digihrátky rychle blednou ve světle zdejší devastace, která je neskutečně mrazivá a navíc si zavaříte hlavu při přemýšlení nad tím, co jsou triky, co se točilo reálně a jak to může vypadat takhle dobře ve španělské koprodukci.

Nic nás nerozdělí je zkrátka výhra po všech stránkách. Zaryté hatery slzopudných dramat sice asi nepřesvědčí, všichni ostatní ale dostanou obdivuhodný katastrofický film, který se nikdy nepřeklopí do laciného kýče a umí zdrcujícím stylem prodat i jednoduchý telefonát vyděšeným příbuzným. Lahůdka.