Okolo roku 2000 vládly hororovému žánru sérioví vrazi. Ti prověření, i noví. Vřískot nastartoval novou vlnu slasherů, takže jsme dostali Tajemství loňského léta, nějaký ten Halloween, vrátit se zkusil i Jason a o pozornost diváků bojovaly i nové značky jako Valentine nebo Temná legenda. Vymýšlet něco originálního nebylo potřeba, respektive moc lidí se o to nepokoušelo. Stačilo za pár milionů natočit další vyvražďovačku s maskovaným vrahem a dojit publikum, dokud má o takové věci zájem. Nezvratný osud Jamese Wonga to ale zkusil jinak. Zabíjela tu samotná Smrt, které pár hrdinů uteklo z lopaty, respektive z hořícího letadla, a udělalo jí bordel ve statistikách. Bylo to nové, chytré, napínavé a s ideální porcí nadhledu. Nová série byla na světě a dočkala se čtyř pokračování. A v roce 2011 se rozloučila. 

Jenže všechny dobré a často bohužel i špatné věci se vracejí, a protože se návrat povedl Vřískotu a letos to zkusí i to Tajemství loňského léta, došlo i na Nezvratný osud. Tahle značka má i po letech dobrý zvuk a i přes pár méně povedených dílů nikdy nespadla do úplné mizérie. Celá generace je díky němu nervózní, když na dálnici uvidí kamion převážející klády, takže rozhodnutí vrátit Smrt a její kreativitu do hry dávalo smysl. A rozhodně lze říct, že tenhle návrat sérii ostudu nedělá, ale na druhou stranu nadšení raději kroťte, svoje mouchy Pokrevní linie totiž má. 

Nezvratný osud: Pokrevní linie: FOTOGALERIE

Režiséři Zach Lipovsky a Adam B. Stein se drží zajeté formule, ale jen zpočátku. Na začátku dostaneme scénu, na niž padla očividně většina rozpočtu (tak jako vždycky) a i přes občas viditelné CGI se nadmíru povedla. Tentokrát se podíváme do šedesátých let, kdy mladá Iris vyrazila na rande se svým přítelem do restaurace, která se tyčí desítky metrů nad městem. A samozřejmě se tu stane pár nepříjemností vrcholících totálním peklem a desítkami mrtvých. I když člověk ví, co se bude dít, vůbec to nevadí, protože se tu hezky buduje když už ne napětí (jo, začne tu hořet a všichni umřou, to víme), očekávání ano. Během ohnivého inferna vytáhnou režiséři z rukávu pár hodně povedených krvavých nápadů a bez problémů dostojí pověsti Nezvratných osudů, které uměly i v těch slabších filmech udělat dobrý první dojem, ať už v letadle, na dálnici nebo závodech NASCAR. Navíc zasazení do efektně přestylizovaných šedesátých let plných barviček dělá z úvodu skutečně zábavnou podívanou. 

No a pak se přesouváme do přítomnosti, kde bohužel nastává malý problém. V tom podstatném Pokrevní linie funguje správně. Hrdinové zjistí, že jim jde po krku Zubatá, nevěří tomu, ale v okamžiku, kdy začnou umírat za těch nejkrvavějších a hlavně nejbizarnějších okolností, jim dojde, jak moc jsou v hajzlu. Lipovsky a Stein mají dost nápadů a nebojí se ani přitlačit na černý humor, takže úmrtí vedlejších postav jsou často stejně krvavá a děsiva, jako komická. A snad až na závěrečnou scénu, kdy se to opět začne přehánět s triky, je to celé efektně brutální, drsně legrační a „správně.“

Bohužel tvůrci se tentokrát rozhodli pojmout trošku jinak samotné hrdiny. Zatímco minule to prostě byla banda přeživších, případně kámoši, tady se ve středu dění ocitá rodina. Částečně to smysl dává, nebudu se rozepisovat proč. Řekněme, že Smrt tu má trochu dlouhodobější plán, ale z větší části právě tohle Nezvratnému osudu trošku podráží nohy. Postavy nejsou příliš zajímavé a jejich interakce obvykle nikam moc nevedou, protože nikam vést nemůžou. Všichni se dávno znají a do jisté míry si jsou podobní, je to konec konců famílie, bohužel tím, že se mají od začátku víceméně rádi a věří si víc, než by hrdina A věřil poloneznámému hrdinovi B, jenž by mu tvrdil, že ho chce zabít Osud, nemá film co se charakterů moc na čem stavět. Reálně je z nich jen jeden skutečně sympatický a bohužel to není hlavní hrdinka, která patří spíš k těm otravnějším postavám. Hlavní potíž tkví jednoduše v tom, že bez nějakých výraznějších interakcí hrdinů se druhá třetina promění jen v čekání na moment, kdy Nezvratný osud udeří. 

Nejde o problém, který by nějak zásadně zkazil divácký zážitek. Do jisté míry je navíc pochopitelné, že tvůrci nechtěli opakovat to, co proběhlo pětkrát v minulosti, a zároveň po čtrnácti letech nevymýšleli nějaké výrazné novoty, aby diváky nezblbli. Ale trošku zajímavější by osudy a charaktery hrdinů čekajících na krutou smrt být mohly. Aby se jen nečekalo na to, kdo z nich skončí rozsekaný, rozdrcený, rozmačkaný nebo upálený. 

Přehrajte si trailer Celkově je ale Nezvratný osud: Pokrevní linie velmi příjemný návrat série, která do hororového žánru dokázala přinést něco nového. Její nejnovější díl sice nic nového přinést nedokázal, ovšem jako návrat, respektive něco mezi pokračováním a restartem, ukazuje, že má pořád co nabídnout a že v tom podstatném funguje tak, jak fandové doufali. Chtít něco víc by asi bylo trošku naivní.