Devět měsíců. Tak dlouho to trvalo, než se Nezvaný host dostal z karlovarského filmového festivalu do širší distribuce. Za tu dobu stačil film získat poměrně slušné renomé, jednu nominaci na Oscara a režisér Thomas McCarthy po Přednostovi, s nímž karlovarský festival před pár lety vyhrál, potvrdil, že bychom jeho práci měli v budoucnu pečlivě sledovat.

Nezvaný host sice není příliš originální film, avšak to je v podstatě jediná věc, kterou mu můžeme vytknout. Příběh vysokoškolského učitele Waltera, z něhož se po smrti manželky stal zahořklý a nepříjemný starý chlap, jenž žije ze dne na den a v podstatě si užívá, že nemá ani jednoho přítele a všichni okolo něho ho nenávidí, je jedno velké klišé. Když totiž najde ve svém nepoužívaném bytě dvojici přistěhovalců, začne se všechno odvíjet tak, jak divák očekává. Walter se rozhodne syřana Tareka a jeho africkou přítelkyni Zainab u sebe nechat a časem se z nich, především díky společné lásce k hudbě a k bubnování, stanou přátelé. Idylku však krutě naruší fakt, že oba cizinci jsou v USA nelegálně.

Bylo by trošku nefér obviňovat film a režiséra ze šablonovitosti, protože McCarthy nejspíš chtěl natočit Nezvaného hosta přesně takhle. Jednoduchý a ohraný příběh mu totiž paradoxně dává dostatek prostoru k tomu, aby vynikl jako režisér. A po Přednostovi i tady ukazuje, že se umí dostat hrdinům pod kůži a přehazovat výhybku mezi styly a atmosférou se zkušeností režijního veterána. První půlka filmu je totálně optimistická podívaná a asi jen největšímu cynikovi by se neobjevil úsměv na rtech v okamžiku, kdy permanentně zamračený Walter usedne se svým bubnem v parku k davu bubeníků a začne si vedle rozesmátého Tareka jen tak jamovat. Během jedné jediné scény se však z příjemného a pohodového Nezvaného hosta stane zatraceně depresivní a smutná podívaná. McCarthy obě polohy zvládá s přehledem a člověka osudy hrdinů doopravdy zajímají, ačkoliv je od začátku jasné, že celý příběh může dopadnout jen dvěma způsoby.

Ještě více než na McCarthyho režii však stojí film na hercích. Představitel Tareka možná trošku moc tlačí na pilu ve své snaze být sympatický a jeho přítelkyně Zainab zase působí zbytečně kysele, ale evidentně jde o záměr, jehož cílem je nechat vyniknout téměř oscarového Richarda Jenkinse. Tenhle chlapík získává na stará kolena samé zajímavé role a po Nezvaném hostovi se ani není čemu divit. Walter prakticky nesleze z plátna a jeho pomalá proměna ze sobeckého hajzlíka v člověka, jenž konečně našel někoho, o koho se může zajímat a kdo pro něj něco znamená, je dokonale přirozená a tu oscarovou nominaci si bezpochyby zasloužila. Bez Jenkinse by Nezvaný host nefungoval zdaleka tak dobře.

Film se zkrátka povedl. Pokud máte chuť na komorní drama, které je sice poměrně neoriginální ale atmosférické, dobře natočené a výtečně zahrané, rozhodně bude z kina odcházet s pocitem, že tady někdo odvedl zatraceně dobrou práci.