Začátek Nezničitelné lásky mě nutil dlouho přemýšlet, jestli jsem někdy viděl bizarnější úvod do děje a pochopil jsem prakticky ihned, že tenhle film bude úplně jinde. Někde na pomezí filozofického dramatu o důležitosti a platnosti vztahů, života a smrti s přesahem do psychologické války mezi lovcem a obětí. Někde, kde vznikají důležité otázky související s (ne)existencí věcí předurčených a osudu obecně; ale lemují je i situace malé, důvěrně známé (zejména z partnerského soužití). Takové, které nám zasahují do života zcela běžně a stojí za zmínku hlavně proto, že jsem je dlouho neviděl takhle krásně zvýrazněné a podtržené. Jak moc se film blíží své románové předloze z pera Iana McEwana (mj. třeba Pokání), to nedokážu zhodnotit, ale jako soběstačné dílo jde vpřed s hlavou vztyčenou a ví co a jak chce říct.

Základní premisa nepřekypuje přehnanou komplexitou. Dva nepravděpodobní svědci té samé události (Daniel Craig a Rhys Ifans) se sejdou v rozhovoru, který naproti sobě staví jednoduchost pragmatismu a zdánlivou fanatičnost “osudových setkání” a zatímco pro jednoho celá věc končí, ten druhý se teprve ocitá na startu své nejdůležitější etapy života. Začíná nepříjemná naháněčka lemovaná situacemi, ve kterých by se asi nerad ocitl kdokoliv z nás.

Jak příběh graduje, dává film kromě své uvědomělosti vyniknout hlavně přesnému castingu. Craig s Ifansem nemohli být lepší, ale i přihrávající Samantha Morton jako Craigova manželka působí v celé skládačce jako zcela nepostradatelný dílek. Film nicméně obsahuje ještě jednu výraznou a nečekaně dobrou ingredienci; scéna z manželské večeře, kde se emoce stupňují za pomoci křupajících krevet, je samozřejmě koncertem hereckým a režijním, ale překvapivě i zvukařským a vlastně mě s ohledem na žánr překvapilo, jak výraznou roli tu zvuk hraje. Roztěkanost a nervozita působí všudypřítomně, bezmoc je hmatatelná. Pokud se vám naskytne možnost, tuhle parádu si vychutnejte multikanálově.

Více nechci spoilerovat, takže už jenom stručně. Jestli ve spojení s Craigem prakticky nepamatujete dobu před Bondem, nechte se spolknout originalitou Nezničitelné lásky. Skromně se domnívám, že jde o Craigův nejlepší film, kterému se v době uvedení bohužel nedostalo tolik pozornosti, kolik by si zasloužil. Dejte mu šanci aspoň dnes, nebudete litovat.