Hollywood znovu nastavuje svou laskavou a uvědomělou tvář, která snadno formuluje životní postoje a ještě snadněji svá moudra předává masám. Duchovny přivádí mladého Yelchina, který - aspoň podle mého - rozhodně nevypadá na třináct (navíc má stejnej účes jako já po čtvrtročním odkládání návštěvy kadeřníka :-). V honbě za slzičkami pak povolává do zbraně divácky vděčnou postavu vyšinutce, u něhož zjihne srdce a pozastaví se porota udělující ceny za herecké výkony (mít tenhle film premiéru v prosinci, tak by se dalo uvažovat o "oscarovém kalkulu" pro Williamse). Obsahový pilíř ukázky si můžete přečíst ve shrnutí děje, který variuje Duchovnyho voice-over, nutno podotknout velmi doslovný a sám o sobě sentimentální (jestli se bude tolik vysvětlovat i v celovečeráku, tak nás cyniky Bůh ochraňuj). Po chvíli se setkáváme asi s nejpodivnějším elementem filmu, tajemnou rádkyní z ženské věznice, která buzeruje svého nového kamaráda pomocí zrcadélka prostrčeného skrz mříže své cely. Docela odvážný tah, který se při troše scenáristického důvtipu dá rozvést do nejrůznějších odboček. Ale Duchovny přeci jen začíná a (jak se zdá z ukázky) těžko najde skulinku pro extravagantní řešení. Trailer k House of D se totiž postavil na parcelu vymezenou pro hollywoodský průměr. Nejspíš by rád dosáhl podmanivosti Velké ryby nebo Hledání Země Nezemě (jinak řečeno, taky by nás chtěl donutit vybrečet se sousedovi na rameno), ale narozdíl od výše zmíněných mu dost dobře může chybět kouzelné fluidum, které nutí tasit kapsonosopleny. Alespoň traileru chybí.