Romantické komedie bývají obvykle určené spíš dámám než chlapům, ale (Ne)zadaní se rozhodli to změnit. Jestli to byl dobrý nebo špatný nápad, to ať posoudí každý sám. Každopádně tu máme trojici kámošů, kteří jsou věkem někde mezi dvacítkou a třicítkou. Jason a Daniel slíbí, že si nezačnou s nikým žádný vážný vztah, dokud se Mikey nesrovná s tím, že jeho manželka zahřívá postel chlapovi, co vypadá jako Morris Chestnut. No a samozřejmě to nedodrží, protože se zamilují. To jste nečekali, co?

(Ne)zadaní: FOTOGALERIE

Za originalitu (Ne)zadaní rozhodně body nedostanou. Málokdy si řeknete, že vás film něčím dějově překvapí, ale na druhou stranu debutující scenárista a režisér Tom Gormican se o to ani nesnaží. Jednoduše natočil historku o tom, jak se s nenadálou láskou vyrovnávají chlapi, kteří do té doby byli zvyklí na vztahy trvající maximálně měsíc a když nevyráželi balit holky, pařili doma počítačové hry nebo chodili chlastat. Všichni tři jsou tak trošku hovada odmítající fakt, že už je možná na čase malinko dospět.

Ono to však vůbec nevadí, protože celá trojice je vlastně docela fajn a dialogy nepsal žádný blbec vychovaný na červené knihovně. Ti tři do sebe permanentně ryjí, jeden z druhého si utahují, ale to kamarádství jim člověk jednoduše věří. Gormican navíc zvládl napsat i pár solidních vtipů a měl kliku na obsazení, takže i ve chvílích, kdy má člověk pocit, že se vlastně nic důležitého neděje (a ono se fakt nic důležitého neděje), tak (Ne)zadaní nenudí. Můžou za to i herci, Miles Teller a Michael B. Jordan, kteří se sejdou za rok ve Fantastické čtyřce, zvládají jak humor, tak i dramatičtější scény. Škoda, že ten Efron na ně úplně nemá a jeho postava, která by měla být tou nejhlavnější, je bohužel i nejobyčejnější a nejnudnější.

Romantika jako taková tu moc prostoru nemá, tvůrci se soustředili spíš na to, co řeší chlapi, když se ženskými nejsou a v některých momentech, především tedy ve scénách, jež působí na první pohled jen jako „vyplňující“, mi to připomínalo třeba klasiku Kevina Smithe Hledám Amy. Tři hrdinové jdou, mluví zdánlivě o ničem, ale nakonec má jejich debata plná sprostých slov překvapivě hlavu a patu.

Ale nechci (Ne)zadané přechválit. Filmu by prospělo svižnější tempo, zajímavější ústřední pár a přeci jenom i nějaké to překvapení v romantické rovině a ne jenom sázka na klasické „potkají se – mají se rádi – podělá se to – on se to snaží napravit – mají se rádi ještě víc“. Takhle totiž nevím, jestli mám debutantovi za kamerou držet palce za to, že se teprve rozjíždí a příště může předvést velké věci, nebo si odškrtnout s tím, že měl jen sakra kliku při obsazování a psaní dialogů. (Ne)zadaní jsou průměr.

Rozhodně ale neurazí, párkrát se u nich zasmějete a za týden zapomenete. Někdy však přesně tohle ke spokojenosti stačí.