A ještě jedna posila! Artovky, klubové filmy a celkově náročnější kinematografické počiny by pro nás měl místo zaneprázdněného marigolda recenzovat Hubert Poul alias Rosomak, toho času provozovatel webu nejen o nezávislé filmové produkci www.indiefilm.cz.

Současný artový film je produkt. Ač se vám to bude snažit řada chytrolínů vymluvit, má se to s ním stejně jako s hollywoodskými blockbustery, které jsou přesně vysoustruženy a kontrolovány, aby naplnily požadavky cílové skupiny. Do Cannes se prostě nedostane každý. V ideálním případě musíte být již etablovaný režisér, ideálně Francouz. Se silným produkčním studiem za zády, které má na trhu jméno, či s dostatečně dravým agentem. Anebo mít za sebou jednu z mála z velkých společností, jež vlastní práva na váš film, a je tak v jejím zájmu, aby vás na nějaký „áčkový“ festival sama protlačila a tím mohla zvednout sumu, o kterou si pak distributorům řekne. I v „artovém filmu“ jde producentům o prachy a režisérům o udržení se v přízni festivalových dramaturgů. Pouze nemnoho režisérů patří k oné mytické skupině idealistů, točících proto, že mají stále co říct (sem patří například režisér nedávno recenzovaného Turínského koně).

Nový film Bertranda Bonella Nevěstinec je zářným příkladem výše zmíněného, přestože se dostal do hlavního výběru canneského festivalu. Více než o umělecké dílo jde o pěkně naleštěný produkt, který přesně pracuje s prvky, jež má zdejší osazenstvo v libosti. Bonello si bere vzdáleně kontroverzní téma života prostitutek, ale zpracovává ho chvílemi s až staromilskou zdrženlivostí (otevřených sexuálních scén, ani přímých záběrů na ejakulaci se tentokrát divák nedočká) a zatraceně pomalým tempem, které se u podobných filmů stalo již standardem.

Neberte to špatně. Nevěstinci nelze upřít určitou poetiku. Zajímavé je rovněž líčení vykřičeného domu z přelomu devatenáctého a dvacátého století bez jakýchkoli morálních odsudků. A ztvárnění prostoru luxusního bordelu jako určité formy dobového společenského života, která zapadá někam mezi soukromé pánské kluby a lechtivé divadelní show. Mluvit tu však o nějakém zřetelnějším příběhu nelze. Nevěstinec je tvořen několika propletenými mikropříběhy prostitutek, které se tu a tam objevují a zase mizí, ale rozhodně nevytvářejí filmu žádnou pevnou kostru. Na to, že jde o přes dvě hodiny dlouhý snímek, je to opravdu odvážná koncepce, která výrazně ztrácí tím, že film ani nevypovídá o nějaké hlubší pravdě, nebo závažném tématu. Dvě hodiny jen koukáte na to, jak se tu povalují prostitutky, občas udělají nějaké to divadélko pro zákazníky (nikoli však pro dychtivého diváka), ale to je tak všechno. Hlubší exkurze do jejich psychiky se nekoná.

Film se samozřejmě snaží alespoň částečně udržet pozornost a tu a tam se vytasí s nějakým oživujícím nápadem, ale pokud tyhle jednotlivé zajímavosti odmyslíme (a že jich ve filmu není zas tolik), nic moc víc na něm pak nezbude. Nepomůže ani inspirativní vedení kamery a neokoukaný hudební doprovod.

Nevěstinec je zkrátka filmem, který asi obyčejného diváka nemá příliš čím oslovit, přestože určité jednotlivosti pro více „klubově“ laděné diváky nabízí. Především je ale důkazem, že jméno elitářského festivalu často zaštiťuje vcelku průměrné filmy.