Nejen Martin Scorsese je vyhlášeným machem přes mafiánské opusy a tématické filmy, v nichž se slova jako čest, olovo a „správná věc“ míchají přesně v takovém poměru, aby se dostálo jakýmsi absolutním (románově vyprofilovaným) archetypům. I v Neúplatných Briana De Palmy jsou lidé strašně zlí a strašně hodní, i když u těch druhých jeden občas úplně neví. Ve špíně podsvětí i sebevíc zásadový polda chytne nakažlivě přitažlivé mravy, z nichž už se zpět k čirému kázání čiré spravedlnosti nikdy nevrátí. Kdo je prohnilý a kdo je prohnilejší? Těžko říct. Ale je jasné, kdo páchá zlo veřejně a ve velkém a zaslouží si trest. V Chicagu v době prohibice, kde se každý státní zaměstnanec dá uplatit, vystupuje neohrožená parta odvážlivců s jediným přáním – dohnat ke spravedlnosti samotného Al Capona a nastolit tak zpět úctu vůči policejním orgánům. Elegantní klobouky, dlouhé kabáty, stylové samopaly a spousta bolesti v De Palmově gangsterském opusu vás nenechá chvíli v klidu. A kdybyste přece jen byť chvíli váhali, zda do toho jít, zaměřte zrak do kolonky s obsazením. Kevin Costner po boku Seana Conneryho a k tomu jako bonus Andy Garcia plus Robert DeNiro jako záporák? Můžete si být skoro jisti, že tohle kvarteto vás spolehlivě vytrhne z jakékoliv letargie.

De Palma žánru rozumí a pečlivě dávkuje morbidní výjevy (vyvrcholení přestřelky u mostu je krásným příkladem toho, jaký sem zapadá humor, pokud v takovém světě vůbec existuje) s láskou a úctou k rodině přesně ve stylu chlapských zásad té doby. Každý muž je z vnějšku dokonale upravený a tak už zbývá jen vyřešit, jaký je uvnitř. Dilema „správných a špatných chlapů“ a věcí, které je třeba bez odkladu udělat má velký psychologický přesah a vypovídá o konfliktu dobra a zla se zaníceným přesvědčením, které nevnucuje jakékoliv pochyby, že by to snad mohlo být nějak jinak. Především ale s nezaměnitelným režijním rukopisem a stylem, kde lze jen těžko rozeznat aranžovanou fikci a snahu vyprávět o věcech, které se možná opravdu staly.

Vesmír Neúplatných vás pohltí; a přestože působí subjektivně trochu dlouze (přitom má necelé dvě hodiny) může se v klidu stát, že si Neúplatné hned po dokoukání pustíte znovu. Znáte ten pocit, kdy se vám z nějakého filmového světa nechce pryč?