Režisér Derek Cianfrance natočil filmy jako Blue Valentine nebo Za borovicovým hájem, tedy hodně komorní, drsná a možná až zničující dramata o vztazích a rozhodně ne úplně divácké filmy. Na druhou stranu Channing Tatum, i když několikrát přiznal, že třeba takové G.I. Joe fakt není jeho srdcovka, není herec, jehož jméno by si člověk spojoval s ambicióznějšími filmy, ačkoliv se poslední dobou trošku snaží předvést, že jeho herecký rejstřík je širší, než by si lidé mysleli. V každém případě spojení těhle dvou na papíře moc smysl nedává. Ale je dobře, že k němu došlo, protože jejich Nepolapitelný patří k nejpříjemnějším filmovým překvapením letošního roku. 

Nepolapitelný vychází ze skutečného příběhu chlapíka jménem Jeffrey Manchaster, kterého jedna z postav ve filmu přesně charakterizuje slovy „může to být génius, ale je to idiot“. Jeffreymu se nedaří, opustila ho manželka, dcerka ho považuje za losera a nevypadá to, že by se na tom mělo něco změnit. A tak začne krást. Zprvu mu to jde, nakonec však skončí ve vězení, kde má strávit pětačtyřicet let. Jenže Jeffrey zdrhne a než se situace uklidní, chce se schovat v obchodě s hračkami Toys "R" Us. Namísto dnů tu ovšem nakonec stráví měsíce, během nichž vypracuje dokonalý systém, jak zůstat schovaný, na dálku pozná zaměstnance firmy a zamiluje se do sympatické Leigh. A kvůli ní svůj úkryt opustí a zkusí žít něco jako normální život. Jen postavený na lži a s rizikem, že ho někdo pozná. Jenže obyčejný život, láska, noví přátelé a podobné banality, které do té doby neznal, nebo nedokázal ocenit, jsou až příliš velkým lákadlem…

Nepolapitelný: FOTOGALERIE

Dlouho jsem při sledování přemýšlel, jestli Tatum a Cianfrance chtějí divákům naservírovat romanci, drama nebo komedii. Jestli se snaží vylíčit lupiče, o němž i jeho oběti mluvili jako o milém člověku, jako sympaťáka kterému máme držet palce, nebo ho prezentují jako kriminálníka. A jestli si Jeffrey zaslouží happy end, nebo ne. Ale pak jsem si řekl, že na tom nezáleží. Obrovskou výhodou Nepolapitelného je totiž fakt, že Cianfrance publikum k podobným závěrům vůbec netlačí. 

Jeffrey Manchaster je v jádru dobrý člověk, který jen udělal chybu. Nikdo ho tu ale neomlouvá. Zároveň z něj tvůrci nedělají zrůdu (on to fakt byl reálně asi celkem milý chlap), takže mu člověk tak trochu přeje, aby ho policie nikdy nevyhmátla a aby jeho vztah s okouzlující Leigh dopadl dobře. Aby měl on sám jednou v životě pocit, že něco udělal dobře, že mu lidé okolo něj věří, mají ho rádi a on mohl mít pocit, že věci dělá konečně správně. A on je dělá, nebo se o to přinejmenším snaží. Jen to jeho snažení stojí na trošku chatrných základech a faktu, že zdrhnul z kriminálu. 

Cianfrance a Tatum pojali Jeffreyho a jeho příběh naprosto civilně. Vizuálně vypadá Nepolapitelný jako indiečko z přelomu století, velmi šedivě, maloměstsky a zcela přesvědčivě. A vlastně mile jednoduše. V těch správných momentech umí režisér přitlačit na napětí, na rodící se romanci, komplikovaném vztahu s dětmi Leigh, ale i na bláznivém humoru, kdy Manchester pobíhá po hračkářství a užívá si, že může dělat kraviny. Celé to krásně balancuje mezi několika žánry a náladami, přičemž celek zůstává absolutně uvěřitelný, realistický a především lidský. 

No a Channing Tatum tu vyloženě září. Tak moc, že bych se nebál mluvit o životním výkonu, protože role dovede skvěle vytěžit Tatumovu typickou „bambulovitost“ a fakt, že diváci ho mají zapsaného především jako natvrdlého hezouna. V jeho podání je hlavní hrdina přesně takový, dovede být okouzlující a snadno si ho zamilujete, protože je to sice trochu sígr, ale v jádru hodný sympaťák a má super nápady. Postupem času však Tatum zvládne přirozeně přejít do dramatičtějších hereckých poloh a změnit se ze sympatického pohodáře v dost tragickou a smutnou postavu. Bez velkých gest nebo expresivních výlevů emocí. A stejně tak, jak si diváky získá svou bezprostředností a dobráctvím, je dovede dojmout. 

Cianfrance a Tatum natočili film, který na první pohled působí poněkud nezajímavě. Není nijak zvlášť hvězdně obsazený, hezký nebo unikátní. Ale právě v tom tkví jeho síla. Při poznávání životního příběhu a absurdní situace, v níž se Manchester ocitl, se ukazuje, že ti dva mají cit pro práci s tímhle svérázným charakterem. A že pojmout jeho příběh jako vyprávění o boji o něco zcela normálního jako je svoboda, láska a trocha toho štěstí, vlastně není vůbec málo. Tenhle malý, nenápadný a zdánlivě obyčejný film se vám zaryje pod kůži mnohem víc, než byste možná čekali. Já to tedy nečekal vůbec. 

Film probíráme v MZ Live: