Po smrti Walta Disney v roce 1966 na tom slavný hračkářský koncern nebyl vůbec dobře. Mnoho let strádání skončilo až v roce 1989 díky Malé mořské víle, která rozjela sérii milovaných hitů. Kráska a zvíře, Aladin, Lví král… Disneymu se zase chvíli dařilo a jedním z dalších osudových muzikálů mělo být Království Slunce. Po nižších tržbách Pocahontas a Zvoníka u Matky Boží se ale film, jenž by naplno vytěžil Inckou říši a hudbu od Stinga, začal dramaticky překopávat.

Stingova manželka o tomhle šestiletém peklíčku natočila dokument, který visí třeba na Youtube, a jak správně tušíte, Disney z jeho existence nemá velkou radost. Ukazuje totiž spoustu zoufalých lidí v nemilosrdném procesu restartování odvedené práce. Z velkolepého následovníka Lvího krále se tu pomalu stává jednoduchá malá komedie, což původní tvůrce neskonale trápí – a když film následně propadnul, určitě dost hlasitě nadávali. Pro nás ale má tenhle příběh spíš šťastný konec, jelikož paradoxně vznikla nejzábavnější disneyovka všech dob.

Ano, opravdu si za tímhle označením stojím. Nepleťte si to s nejlepší disneyovkou, na to je tu kupa jiných kandidátů s jinými kvalitami. Není král jako král vítězí čistě v kanonádě zběsilého humoru, který se ždíme z každičké scény tohohle výletu do Incké říše. Jeho premisa je záměrně velmi přímočará: Arogantní mladý král Kuzco je proměněn v lamu a musí spojit síly s vesničanem Pachou, jímž samozřejmě pohrdá, aby se dostal zpátky domů. Po cestě se tihle dva nejdřív nesnášejí, ale postupem času… no však víte.

Na pořadu dne tu vážně nejsou velké emoce, důmyslná poselství ani povinná srdceryvná romantika. Stavební kameny předchozích disneyovských hitů letěly do koše a nahradilo je hláškování, vypilovaná stylizace do grotesky a péče o čtveřici hlavních postav. Tu doplňují králova čerstvě vyhozená poradkyně Yzma a její pomocník Kronk, kteří fungují jako parádní záporácké duo. Kronk je dokonce pro mnohé nejoblíbenější postavou, jelikož mu v páchání nehezkých věcí brání nečekaná dobrosrdečnost. Každá jeho scéna tak (i díky skvělému dabingu Patricka Warburtona) opravdu stojí za to.

Kuzco a Pachou ale rozhodně nezaostávají a jejich patálie v pohodě utáhnou celých 78 minut. Není král jako král ubíhá vyloženě raketovou rychlostí, což filmu bohužel zabránilo v tom, aby se dostal mezi uctívané klasiky s oscarovým pozlátkem. Řada lidí ho kdysi měla za malou nevýraznou blbinu, s odstupem času je však patrné, že jde spíš o vypiplaný komediální uragán, který se nikdy neokouká.

Pokud jste tedy rozmazlenou lamu, která se nebojí deadpoolovsky promlouvat k divákům, zatím míjeli, dejte jí šanci. Krátkých komedií je dnes pomálu a VIMko pro tenhle nenápadný klenot by podepsali minimálně Imf a Mr. Hlad. Stačí, když nebudete čekat strhující a všeobjímající zážitek (spíš jde o divokého předchůdce Shreka a Doby ledové), a můžu vám garantovat, že dostanete hodinu a čtvrt vynikající animované zábavy.