Ačkoliv to možná na první pohled není vidět (a spoustu čtenářů MovieZone to ani nezajímá), situace v českém filmovém rybníčku už není zdaleka tak hrozná jako před pár lety. Ne že by se tu začaly točit pecky, ale vzniká spousta filmů, které se když už ne povedly, tak se na ně alespoň dá koukat. Prostě snesitelný a neurážející průměr. Jeden problém ovšem zůstává. Velká většina z nich nemá čím zaujmout mimo Českou republiku. Sociální dramata, hořkosladké příběhy hřebejkovského střihu nebo nepříliš náročné komedie vznikají všude kolem nás. A proč by měl třeba takový Polák nebo Brit jít na český film, když to samé dostane od domácích tvůrců a budou v tom hrát lidi, které zná?

Nenasytná Tiffany: FOTOGALERIE

Nenasytná Tiffany však ukazuje, že tu lze natočit film, jenž může s trochou štěstí ve světě uspět. Ne asi tím, že by vydělal těžké miliony (ačkoliv bych mu to fakt přál), ale je srozumitelný víceméně každému. To znamená, že to není „hezký český film a ne ten americký plný sprostých slov a násilí“ a zároveň má Nenasytná Tiffany ksicht, díky němuž se může ve světové hororové konkurenci zaujmout. A faktem je, že by si to tvůrci zasloužili. Odvedli totiž moc dobrou práci.

Bohužel není žádná sranda o jejich díle psát. Nenasytná Tiffany by se s trochou nadsázky dala popsat jako kombinace dvou, respektive tří kultovních režisérů. Prvními dvěma jsou bratři Coenové, od nichž si tvůrci berou smysl pro drsný a absurdní humor a také svérázné hrdiny. A toho třetího neprozradím, protože bych vykecal příliš. Až to uvidíte, tak stoprocentně pochopíte. Nenasytná Tiffany každopádně není klasický horor a hlavní hrdina Pepa není klasický hrdina. Sice nepatří mezi bezdomovce, ale má k tomu solidně našlápnuto a už se dostal do fáze, kdy je mu vlastně úplně všechno jedno. Je rád za každou stovku, za niž může koupit rum, občas zkusí někomu vykrást chalupu a neřeší, co bude zítra. Samozřejmě sní o lepších časech, v jeho případě má ale mají ty lepší časy podobu kvalitnějšího chlastu, větší televize a hezčí štětky. Pepa skončil jako loser a moc mu to nevadí. Pak ovšem najde místo, které mu může změnit život, i když za to možná zaplatí nějakou tou kapkou krve. 

Režisér Andy Fehu neměl na Tiffany moc peněz, ale upřímně si nedovedu představit, čím by nějaké to mega navíc mohlo film vylepšit. V rámci možností tady totiž všechno funguje přesně tak, jak má. Leoš Noha je jako násoska ze čtvrté cenové, co se sprchuje dvakrát do roka, vyloženě lahůdkový. A díky chytře vystavěnému scénáři, kdy se mu budete jednu chvíli smát a o pár minut později se vám z jeho chování možná zvedne kufr, vás bude bavit až do konce. Fehu výtečně zachytil atmosféru nádražních hospod, po nichž se pohybují zkrachovalé existence, přiopilí zoufalci a prostě lidi, které když vidíte na ulici, tak raději přejdete na druhý chodník. Je to působivé, autentické, ale i trochu smutné a zároveň legrační. Chvílemi bych Pepovi i držel palce, ať se z toho všeho vyhrabe, jemu je však tam, kde skončil, evidentně dobře A tak chlastá, nic moc nedělá, občas mu rupnou nervy a vy nevíte, jestli ho litovat, nebo se mu smát. Ale spíš se asi budete smát, minimálně při scénách, kdy to on a jeho kámoši přeženou s chlastem nebo když navštíví Petra Čtvrtníčka. I bez hororové zápletky by tak Nenasytná Tiffany mohla bez problémů fungovat jako černohumorné drama o lidech, kteří padají na hubu a nemají nijak zvlášť chuť pokoušet se to změnit.

Fehu výtečně zachytil atmosféru nadrážních hospod plných přiopilých zoufalců.Ta hororová zápletka tu ale je a právě díky kombinaci napětí a hrdinů z okraje společnosti dokáže Nenasytná Tiffany zaujmout. Nečekejte echt hororový zážitek. Pár lekaček tu však je a tvůrci navíc mnohdy nenaznačují a ani nevysvětlují, co se vlastně děje a proč v lese u Horního Jiřetína mizí lidé. Není to potřeba. Film můžete brát jako metaforu o tom, že když chce člověk víc, nemá nakonec nic, nebo zamyšlení nad tím, co všechno byste vy byli ochotni udělat pro snadný výdělek. Fehu zvládá přechody od komedie a sociálního dramatu k psychologicky uvěřitelnému thrilleru a nakonec i k tomu festovnímu hororu. Na papíře to sice může celé vypadat jako dost divná kombinace. V kině to ale šlape a právě díky míchání žánrů se Tiffany liší od konkurence a mohla by zaujmout i za hranicemi.

Přehrajte si trailer Nenasytná Tiffany mi trošku připomíná filmy od bandy kolem Joe Swanberga, Adama Wingarda nebo Ti Westa. I na těch je vidět, že to jsou fandové, ale ani jejich dílům nechybí občas dost drsný humor a divák u nich má oprávněný pocit, že je točí někdo, kdo žánru rozumí, bere ho však s nadhledem, umí se mu ve správném okamžiku vysmát, trochu otočit klišé a dát mu něco, co jinde není. Nebojí se osobitosti. Pár nedostatků by tu bylo, kamera je v akčnějších scénách trochu moc divoká a rozjezd by přeci jen mohl být malinko svižnější, ale ve výsledku je Nenasytná Tiffany přesně to, co českému filmu chybí. Chytrý, originální a osobitý film s vlastní tváří, který si dovedou užít fandové ne úplně obvyklých hororových kousků po celém světě. A ti čeští by to v kině taky minout neměli. Už kvůli tomu, aby se přesvědčili, že když se chce, tak to jde. A může to být zatraceně dobré!

P. S.: Koho by zajímalo, kdo je ten třetí režisér, o němž mluvím na začátku, může se mi ozvat do vzkazníku.