Já měl to štěstí, že jsem se přesně trefil do cílovky a chytnul Nekonečný příběh na videu poprvé někdy v jedenácti letech. Zážitek to byl obrovský, už když šlo o úvod v šedivé realitě, kdy Bastiana honili šikanující spratci, nebo se potil před skokem do bazénu. O to důraznější pak byl skok rovnýma nohama do Fantazie. Dneska už vypadá Petersenova pohádková vize kapku ošuntěle a překližkově, ale jako dítě jsem jí hltal, až se mi dělaly boule za ušima. Petersen se navíc vzorně staral o pravidelné příděly, tak abyste si během staminutové stopáže neodpočinuli. Létající pes Falco, Slonovinová věž, zábavní Kamenožrouti a především scéna s bránou, ze které jsem měl noční můry ještě pěkných pár let. A zůstává v mé paměti vyrytá doživotně...

Naposledy jsem Nekonečný příběh viděl asi před pěti lety a byl jsem hodně zvědavý na srovnání. Nemá smysl si namlouvat, že filmy nestárnou... je to nevyhnutelný proces vycházející z vývoje filmového fanouška. Pár klasik časem vyházíte z hlavy, jiné tam naopak přibudou. Nekonečný příběh v téhle zkoušce obstál a jeho vady jsou čistě povrchové. Veškerá poselství hozená vstříc dorostencům stále fungují, fantastické nápady a postavy neztratily nic ze svého kouzla. Kdyby se mě dnes někdo zeptal na nejoblíbenější dětský film a tip na nějakou fantasy, bez váhání ukážu prstem na Petersenovo dílko. Dnešní generace má LOTRa a Harryho Pottera, my jsme měli Nekonečný příběh. Nakonec se z něj stala trilogie, ale za vypíchnutí stojí vážně jenom první díl. Ten v sobě dokázal nezaměnitelným způsobem smíchat pohádkovou naivitu, německou bizarnost a temnější podtóny předlohy, ve kterých se rády ztratily děti všech věkových kategorií. Jestli na nějaký film bez výhrady platí heslo od 9 do 99 let, pak je to tenhle.