Česká pohádka je žánr kromobyčejně odolný. Vždycky už si myslíte, že už se ty kostýmy v archivu ČT rozpadly, že kulisy někdo rozebral a na předlohy zapomněl a ono ne. Vždycky někdo natočí další. Zejména Česká Televize nás o Vánocích vždycky mučí podivnými experimenty (naposledy to byl Jan Potměšil jako šílený král na kolečkovém křesle), které zarážejí kudlu stále hlouběji do zad diváka. Návrat Zdeňka Trošky do žánru pohádky filmové tak lze vnímat částečně i jako pozitivní krok, zvlášť když s sebou nevláčí Karla Gotta nebo osazenstvo Kameňáku. Když navíc zjistíte, že je to podle pohádek Jana Drdy a hraje v tom Honza Dolanský, začnete snad i...

Ne, těšit se rozhodně nebudete, protože jste viděli trailery. Jediné k čemu lze vzhlížet jsou neustálé útoky na dvorní dámu v podání Taťjany Medvecké, ale těch bohužel nikdy není dost, narozdíl od kýčovitých záběrů českých luk a polí, na kterých nevolník Matěj (Dolanský) seká trávu a zachraňuje raněné holubice (ptačí souboj ve střední letové výšce patří k nejhorším kameramanským kolikám, ale jinak lze kameru v Hádance relativně pochválit je správně... barevná ;). Tajně si myslí na sedlákovu Majdalenku, jenže hádejte co - místo plné kapsy má jen plnou hlavu chytrých nápadů a říkanek. Zachráněná holubička mu sice propůjčila dar porozumět řeči zvířat, ale ve skutečnosti mu to v celém ději k ničemu není. Jediný, kdo mu pomůže je zas ta holubička, všichni ostatní jen hloupě kecaj, což je samozřejmě pro Trošku příležitost k dabingovému extempore, zvlášť v případě kanárků.

Film by byl ovšem značně gay i bez nich. A v případě Nejkrásnější hádanky se nestydím tenhle termín použít, protože jakmile se Matěj sebere a vydá se do království (a také do úplně jiné pohádky, což značně rozbíjí strukturu děje), dostáváme se do končin zženštilých hrdinů (princátka, pobočníci, dvorní dámy), naivních princezen, příliš se usmívajících sidekicků a především postsynchronů za které by se musela stydět i televizní inscenace z okolí Novgorodu. I Troška zřejmě uznal, že někteří z herců neumějí hrát ani mluvit a nechal je předabovat. V případě sedláka (otec Majdalenky) a králova generála je to vrcholně zábavné, zejména proto, že druhou postavu si Ota Jirák královsky vychutnal a přehrál ji způsobem, který ohrozil i samotného Dolanského. Ten jako jediný chápe, že tímhle průšvihem musí projít jako nůž horkým máslem.

A bylo by se mu to podařilo, protože ve scénáři na všechny vyzraje, tedy až na scénář samotný. Ten bohužel čerpá z obou pohádek na přeskáčku a působí značně epizodně. Jakmile tvůrci vyřeší jeden problém (odchod z roboty, úspěšné hádání, setkání s loupežníky, shánění věna), vždycky nějakým umělým způsobem naváží ten druhý, což působí dojmem, že vám chcíplo uprostřed křižovatky auto a vy ho musíte nastartovat. Zhruba v polovině už tohle korálkování začne být otravné a čtyřprocentní stylizace království nudná, k čemuž přispějí i mimořádně bodří loupežníci v čele s Miloslavem "Madlafousem" Táborským. Nejdřív se tváří nebezpečně, ale potom všichni pochopí, že je to jen jako. Jen Trošku.

Dramaturgie zkrátka neexistuje, některé repliky jsou přímo vytržené z Drdovy staročeštiny, což vedle Dolanského "skoro-teen-talku" působí mimořádně nepatřičně, ale díky solidnímu rozpočtu má Troška svoje okamžiky (rádoby útěk z Madlafousova vězení vykrádá ještě nenatočeného Hobita :). Ne, to přeháním, jsou to spíš takové záblesky. Děti je ovšem neuvidí a já je předem lituji, že se nenarodily alespoň do doby, kdy Troška útočil první Princeznou ze mlejna (nebo nedejbože Jasněnkou a létajícím ševcem - už je to dvacet let!). Přesto je, tváří v tvář zimní úrodě českých filmových brambor, Nejkrásnější hádanka celkem snesitelným a svým způsobem zábavným filmem. Tedy v tom smyslu, že ti uvědomělí rodiče se budou posmívat Troškovi a uvědomělé děti zas Medvecké. Pokud nepatříte ani do jedné kategorie (tj. jste bezdětní, případně máte rádi Michaela Baye, Vetřelce nebo Stevena Spielberga), můžete si Trošku znovu odpustit. Až natočí něco alespoň průměrného, dáme vám vědět. Tedy... pokud se toho některá ze zúčastněných stran dožije. Uwe Boll se spolu se zrušenými německými fondy pomalu vytratí ze scény, ale Zdeněk... Zdeněk je věčný.