Hned na úvod si pojďme jednu věc ujasnit. Králem filmových ryanovek byl a dost možná navždy zůstane famózní Hon na ponorku od McTiernana s Connerym, Baldwinem a legendárním Jamesem Earlem Jonesem. O tom prostě žádná. Nicméně v rámci akčních thrillerů s politickým přesahem existuje rozhodně kupa dalších buď významných, nebo jinak nestárnoucích adeptů na vynášení do nebes, a právě tím jsou u mnoha fanoušků, včetně autora následujících řádků, dodnes skvělé Nejhorší obavy.

Ty šly mimochodem do kin ve stejném roce jako Dnes neumírej a už jen v tomhle přímém srovnání si tehdejší analytik CIA Jack Ryan s tváří Bena Afflecka (těsně před jeho největšími kariérními nárazy) mazal poslední štaci Pierce Brosnana coby agenta s povolením zabíjet na chleba. A to především ze dvou důvodu. Zaprvé oproti čím dál extravagentnějšímu Bondovi nabídl v rámci možností (!) realistický portrét práce zpravodajských služeb, jak operují vstříc možným změnám režimů i jak čelí potenciálním hrozbám, no a za druhé…za druhé to byl prostě po všech směrech zábavnější a lepší film.

Stejně jako Clancyho předloha i snímek buduje své napětí a hrozby pomalu, avšak s každým dalším mezinárodním incidentem se možné následky a tím pádem, ehm, nejhorší obavy stupňují, až nakonec člověku běhá mráz po zádech z toho, jak nekompromisní hru tady všechny strany hrají. A ne, atomový hřib nad USA kupodivu není strop, byť to samozřejmě patří ke stěžejním momentům (ale na druhou stranu těm nejméně realistickým). Mezitím tu ale taky je pořád ty typická ryanovská odbočka k Jackově osobní sféře, které dvojí život ani trochu neprospívá.

Tady snímek asi nejvíc těží z obsazení Afflecka, jemuž podobně charismatičtí lamači srdcí šli vždycky tak nějak automaticky, tentokrát je to ale spojené i s příjemně civilní rolí uvěřitelného „akčního“ hrdiny, který vítězí spíš pomocí hlavy než zbraně. Na to má ostatně Johna Clarkea v podání Lieva Schreibera. No a Bridget Moynahan v roli Jackovy okouzlující jeho přítelkyně taky není úplně k zahození.

Tím suverénně nejlepším hráčem zde ovšem s přehledem je Morgan Freeman. Kupodivu se nejedná o postavu Jamese Greera (což dává smysl vzhledem ke zbytku filmu), ale Williama Cabota, charakter použitý prakticky jen v tomto filmu (nevím, jak často se objevuje v knihách). Jeho role je ovšem dost podobná právě Greerovi – slouží jako mentor Jackovi a prezidentova pravá ruka v jednom. A Freeman si to evidentně celé dost užíval, zatímco podával tradičně excelentní výkon.

Možná ještě důležitější než výborné obsazení, je ale přece jen ta funkční geopolitika v tomhle filmu. Clancy není náhodou jedním z nejlepších spisovatelů ve svém žánru, a to jak tady rýsuje rychle akcelerující konflikt mezi USA a Ruskem nikoli jako černobílou záležitost, ale komplikovanou politickou mašinerii, to jde prostě nad rámec vašeho typického špionážní thrilleru. Byť to třeba jede do stejného cíle, ta cesta je zkrátka mnohem záživnější díky tomu, že takřka do poslední chvíle netušíte, kdo a proč vlastně celou dobu tahá za nitky.

Díky tomu všemu tak Nejhorší obavy budou vždycky aktuální, vždycky náramně našlapanou podívanou, a vždycky mojí nejoblíbenější (byť technicky ne nejlepší) ryanovkou. Sorry Harrisone Forde, sorry Johne Krasinski.